30. října 1921 byla uvedena hra Františka Šamberka
30. října 1921 byla uvedena hra Františka Šamberka
Karel Havlíček Borovský
v režii Augustina Brádky.
16. dubna 1922 zase ve společné režii obou spolků byla uvedena divadelní hra Petra Fingala
Hrany
Režíroval Čeněk Viták.
V září 1923 opět společně divadelní hra Františka Langra
Velbloud uchem jehly
Režii měl již zkušený Čeněk Viták a představení mělo velký úspěch. Důkazem toho byla repríza ve Zlonicích.
V únoru 1923 oslavoval Sbor dobrovolných hasičů své dvacetipětileté trvání. V rámci oslav uvedl sbor opět divadelní hru Dr. Stýbla
Batalion
Roli Dr. Uhra hrál jako tehdy v roce 1897 Antonín Zázvorka, jeho ženu Marie Korousová, dcera Marie Doušové, která tuto roli hrála rovněž před 25 roky. Další obsazení a podrobnosti jejich kronikář neuvádí. Sám jsem se tehdy zúčastnil a pamatuji se na úspěch, jakého provedení hry dosáhlo.
Dne 28. října 1923 byla opět společně uvedena divadelní hra
V červáncích svobody
v režii nového spolupracovníka bratra Herta. O vánocích téhož roku byla uvedena divadelní hra
Neodolatelná Olga
V té době byla ve Šlapanicích prováděna elektrifikace, a tak si na Neodolatelnou Olgu posvítili prvně elektrickým světlem.
Začátkem roku 1924 došlo mezi Sborem dobrovolných hasičů a tělocvičnou jednotou Sokol k velkým rozporům, které hrozily narušit slibně se vyvíjející činnost. Ze záznamu zapisovatele br. Herta je patrné, že šlo o několik členů sboru, kteří Sokolům nepřáli. Byl tu však ještě starý harcovník Augustin Brádka, který, aby zachránil, co se dalo, zmobilizoval všechnu ochotnickou chasu a už 15. a 19. června 1924 v zámeckém parku za spoluúčinkování ochotníků z Jarpic, Budenic, Lukova a Pálče uvádí ve své režii divadelní hru Jana Jaroše
Slavjana sokové
V hlavních rolích hráli Čeněk Viták, Antonín Koutník, Čeněk Bernášek, Benjamin Oulehla, Josef Beránek, Václav Beránek, E. Maťocha, Běla Vitáková, Anna Kotrbová, Marie Šimoníčková.
Celkem bylo 26 rolí a devadesátičlenný kompars. Byla to hra výpravná a režijně náročná. Uvážíme –li, že dějištěm byla celá louka před zámkem a nastupovalo se ze čtyř stran, muselo být organizačně všechno dobře zajištěno. Všechno proběhlo hladce, hra měla úspěch a nevadilo ani že během hry dvakrát zapršelo. Škoda jen, že roztržka mezi spolky zanechala po sobě určitou pasivitu. Šlapaničtí se totiž odmlčeli na sedm roků.
Pro jarpické ochotníky sdružené v Sekci mládeže soc. dem. strany byla léta 1920 až 1926 krajně nepříznivá. Politika dvacátých let a parcelace půdy v letech 1922 až 1925 dovedla obyvatele všech tří vesnic tak zaměstnat, že o kulturní činnost byl zájem minimální. Jen díky houževnatosti a lásce k divadlu podařilo se Antonínu Horovi, tehdy režiséru sboru dobrovolných hasičů, uvést postupně na scénu několik hodnotných a celkem dobře provedených her.
