Téhož roku byla sehrána v Budenicích u Ašenbrýlů divadelní hra
Téhož roku byla sehrána v Budenicích u Ašenbrýlů divadelní hra
Kříž u potoka
v režii Josefa Nováka ze Šlapanic. Podrobnějšího zápisu není. 29. listopadu 1919 Ochotníci ze Dřínova sehráli v Jarpicích u Křížků divadelní hru
Cikánčina pomsta.
V témže roce sehrál Sbor dobrovolných hasičů v Jarpicích, v režii Antonína Hory, v hostinci u Dandů, dramatizaci povídky Boženy Němcové,
Viktorka.
Ještě v květnu 1918 uspořádalo v Šlapanicích několik nadšenců pod záštitou obce
Jubilejní slavnost
k padesátiletému výročí trvání Národního divadla. Byli to pánové Čeněk Viták zámecký vrchní zahradník, Václav Vlk katolický farář, Benjamin Oulehla poštovní úředník, Vladimír Zázvorka, hospodářský úředník, František Korous, kolář a starosta obce Rudolf Čermák.
Obec věnovala místo před “fořtovnou” na zřízení okrasného parčíku podle návrhu a provedení Čeňka Vitáka. Slavnostní projev přednesl Benjamin Oulehla, báseň “Tři doby země české” recitoval Jaroslav Šára strojník z Budenic, pozdější člen činohry státního divadla v Moravské Ostravě.
K dětem promluvil farář Václav Vlk. Antonín Zázvorka, bývalý poslanec a místopředseda říšského sněmu ve Vídni, promluvil o vlivu monarchie na český národ. Pak konečně přišel 28. říjen 1918, všemi vítán radostí a zpěvem. Osvětoví pracovníci se rozjeli naplno. Již 26. prosince 1918 uvádí Sbor dobrovolných hasičů v hostinci u Nedbalů Skružného divadelní hru
Románek na horách
Podrobného zápisu není, ale tehdejší agrární časopis Kraj ve svém prvním čísle ze 4. ledna 1919 v rubrice “Divadlo a umění” napsal zajímavou recenzi k uváděné hře. “Šlapanice: Skružného veselohra Románek na horách sehrána byla
26. prosince místním dramatickým odborem hasičů velmi dobře. Mnohá divadelní společnost mohla by mu závidět. Pan režisér výborně přidělil úlohy. Zná své. Jiřina tvrdohlavá a přece tolik roztomilá i v nejmenších podrobnostech, představena byla výborně sl. Mařenkou Vitákovou. Vážnou a starostlivou její přítelkyni Zdeňku, sotva kdo by vystihl lépe než Anička Kotrbová. Dobromyslnou šenkýřku “U divoké krásy” velmi dobře a se zalíbením sehrála sl. M. Oulehlová. Podomka v turistické chatě sytými barvami vykreslil přítel Čeněk Viták. Všeobecně se líbil p. Oulehla v úloze ředitele továrny. Stejně p. Beneš v roli šoféra. Bodrého starostu horské vesnice Parkosa vystihl p. Josef Slavík, jenž je srdečně vítán z ruského zajetí. Všem přísluší plná chvála, jíž obecenstvo věru neskrblilo. JUC.p. V. Slavík triumfoval v úloze vydřiducha Luštince. O vzorné masky se postaral přítel Dvořák.
Díky naší sl. M. Kotrbové, jež vždy obětavě obstarávala úlohu nápovědy.
Představení toto bylo připraveno na počest našeho legionáře p. Augustina Brádky vracejícího se z Itálie. On však jako hodný syn vlasti jel třiatřicátým plukem na Slovensko. Ukázněný duch legionářský pronikl jeho srdcem. Pan kapelník Dragoun připojí vždycky k naší hymně “Nad Tatra ba blýská..”
Příprava na uvedení další divadelní hry
Jan Výrava
v Budenickém parku v létě 1919, byla přerušena novými událostmi a nástupem branců na Slovensko. Navzdory tomu již 22. listopadu 1919 sehrál Sokol spolu s hasiči divadelní hru Josefa Kühla
Bratři sokolové
Hra podle záznamu kronikáře byla obsahově slabá a ani návštěva nebyla uspokojivá. Teprve 17. dubna 1921 byla uvedena divadelní hra “To jsem sám rád” ve společné režii Sokola a hasičů.
