… po třiceti letech
Je poslední říjnova neděle roku 1976, dva dny před svátkem Všech svatých, dnem památky zesnulých. Je nevlídno sychravo. Ostrý severozápadní vítr skučí ve větvich starých kaštanů a z temněšedé oblohy se chvílemi spustí drobný studený dešť. Po aleji od Zlonic k sv.Isidoru přichází starší muž. U prvních hřbitovních vrat se zastaví a chvilku se dívá dovnitř. Pak pomalu otevře, sejme z hlavy klobouk a vejde na hřbitov. Je tu ticho. Jen listí se kterým si vítr chvilkami pohrává, se zvedne, zašustí a opět ulehne.
Několik žen mlčky čistí náhrobky, upravuje a zdobí hroby svých drahých.Tu a tam už svítí svíčky, chráněné před větrem skleněnými cylindry, válci či sklenicemi. I květirová výzdoba je na většině hrobů už dohotovena. Muž prochází tiše mezi hroby, s několika ženami, vesměs známými, krátce pohovoří, podá ruku a jde dál. U několika hrobů chvilku postojí, pak náhle zamíří k jednomu, který je blíže prostředních vrat. Tady stojí skloněn hodnou chvíli, až před deštěm, který se znovu spustil, odstoupí pod nejbližší strom s dosti hustou korunou, aby se trochu uchránil před promoknutím. Opře se o kmen, chvíli. pozoruje dešťové kapky jak rachotivě bubnují do náhrobní lucerny. Pak zabloudí zrakem mezi hroby - přemýšlí. Za chvilku se mu začnou rty mírně pohybovat a on tiše promlouvá.
“…přátelé, soudruzi, kamarádi, sestry a bratři.. Přiše1 jsem vás jménem svým a svých přátel, v den Vašeho svátku všechny pozdravit. Ano Vás, všechny Jarpické, Budenické i Šlapanické, lhostejno zda ležíte zde či jinde. Vás všechny, kteří jste stálí v řadách kulturních pracovníků u nás a drželi jste otěže
těže činnosti, v dobách pro náš národ nejtěžších, pevně ve svých rukách udržet až do konce svých sil. Ale já nepřišel jen pozdravit, přišel jsem Vám všem, za Vaši ne malou práci, upřímně poděkovat a ujistit vás, že nikdy nezapomeneme na ta krásná léta naši spolupráce, ani na Vás; na Vás - vy Jarpičtí. Ty z prvních burcovatelů Antoníne Hájku, ty herče a muzikante Antoníne Horo, Augustine Záveský, Antoníne Husáku, Stanislave Nitko, Iljo Hodku.
Na Vás vy Budeničtí. Antoníne Koutníku, Václave Šachu, Josefe Beránku, Antoníne Hotový, Stáňo Justine.
Ani na Vás - vy Šlapaničtí. Augustine Brádko, Antoníne Zázvorko, Josefe Nováku, Čeňku Vitáku, Františku a Marie Korousovi. Ne opravdu nelze zapomenout. I tuto kroniku jsme napsali k poctě Vás všech, i zde nejmenovaných. Přijmete ji tedy jako kytičku vzpomínek na vás a naši společnou práci ve službách “Thálii”.
