Přes čtyřicet roků už převáží starý převozník Václav Světlík. Nikdo se o něj nestará, jen starší lidé vědí, že už jeho otec, také Václav převážel. Převáželi stále pendlující lidi z břehu Poříčského ne břeh Baršovský a naopak. Václavova pramice byla tehdy jediným mostem. Most, který tam začali stavět, hryzl mu tělo i duši. Chodil se skloněnou hlavou, málo mluvil a díval se na rostoucí dílo. Most už stojí a Václav se na konec smířil i s tím, že už na něj nebudou Baršovští ani Poříčtí volat. "Václavééé převést!"

Hra byla vybrána do soutěže. Bohužel, přesto že byla řádně a včas ohlášena, nikdo se z tipovací komise nedostavil, aniž by byl udán důvod. Hra byla dobře obsazena, znalost textu i podáni bylo velmi dobré. Bylo to představení úspěšné, což dosvědčuje repríza, pořádaná 25. prosince 1946. Repríza měla stejný úspěch jako premiéra.

Tento Silvestr byl, dá se říci uspokojující. Zpěv, humor, hudba, jednoaktovky a scény byly programem, při němž se návštěvníci bavili až do konce. Úspěšná scéna byla Lékařské ordinace, kde se všechny nemoce léčily zpěvem a humorem. Jednoaktovka Já stromeček - on stromeček, je výbornou veselohrou, ale když nezkušený herec vůbec neovládá text, výsledek je zákonitě patrný. Podobná situace nastala i při jednoaktovce “Vytrvalec”. Tady byl text zvládnut, ale dva z hlavních aktérů se začali při dialogu hlasitě smát, strhli sebou ostatní účinkující a část publika. Hra se dostala do trapné situace a jen s velkou námahou se podařilo, jí dohrát. Tento debakl napravila částečně děvčata svým baletem, který byl velmi dobře proveden a sklidil zasloužený úspěch. Holírna kde se stříhá holí a napaluje spolu se skečem Dvě pradleny, byly rovněž velmi dobré. Byl to Silvestr mladých a většinou málo zkušených a proto jejich nedostatky omluvme, neboť všichni návštěvníci odcházeli rozesmátí a tedy spokojeni! Byl to Silvestr, jak už v začátku uvedeno, uspokojující.

31. srpna 1947 uvedena veselohra o třech jednáních

Hráli: J. Husák, N. Skořepová, M. Kašpárková, J. Bulis, J. Hartman, H. Mašková, V. Záveský, A. Protiva, A. Skořepa.

Uvedená veselohra je příběh jako vystřižený z Tůmových Českých mlýnů. Jsou v ni dobré české figurky a všichni účinkující mají možnost vyzkoušet si tu svůj herecký talent a dobře si zahrát. Taková dobře připravená veselohra dá divákům i hercům to, co od ní očekávají. Smích a dobrou pohodu. Je to letos první hra vůbec od počátku roku. Nebylo možno žádnou hru obsadit. 0 hrách hodnotných nebo s větším obsazením ani nemluvě. Proti dřívějším dobám, kdy bylo u nás herců , hereček i nadšenců pro divadlo dost, je dnes lidí málo! Ale neztrácíme odvahu a s chuti do další práce . Jinak uváděné představení bylo úspěšné.

Hráli: L. Prošek, M. Skořepová, A. Loucký, V. Záveský, M. Podpěra, A. Protiva, J. Kovaříková, M. Kašpárková, J. Hartman, .l. Danda.

Uváděná hra je výbornou jemnou veselohrou situovanou do historického prostředí. Je dost náročnou. Maska, kostým, vystupování, musí odpovídat době a hlavně řeč klade na herce velký požadavek. Jestliže se toto nemůže splnit, je to chyba především režie, už při výběru hry a všechna námaha účinkujících je zbytečná. Návštěvníci musí v tomto případě vidět majestátnou postavu krále Václava a vznešenou královnu Johanku. Uvidí-li však jen Frantíka a Mařenku s nimi i běžnou řeč 20. století , ztratí veškerou iluzi a odchází z divadla zklamáni.