
Snad každý večer, po celý týden, byly vedeny vášnivé debaty pro i proti, když
jsem přišel s návrhem uvést. jako poslední hru letošního repertoáru Tylovu operetu
Perly panny Serafínky. Na konec byl návrh schválen a po dlouhých a pečlivých
přípravách bylo její uvedení uskutečněno 28. záři 1943 premiéra
Perly panny Serafínky – Perlen Fräulein Serafine
Napsal J. K.Tyl, zhudebnil R. Piskáček , zpěvní texty E. Brožík, režie J. Šach, výprava A. Hora, hudbu a zpěvy nacvičil uč. M. Hora, u klavíru uč. Pergler a sl. Zelenková, harmonium M. Hladíková, kostýmy Huňková, masky Fr. Nový, napovídal B. Štrop, práce technická St. Nitka, Horník.
Premiéra 28.září 1943 večer v Jarpicích
Reprízy: 3. října 1943 odpoledne a večer v Jarpicích
10. října 1943 večer v Jarpicích
17. října 1943 odpoledne a večer v Hospozíně
31. října 1943 odpoledne a večer v Hořešovičkách
20. listopadu 1943 večer ve Zlonicích
21. listopadu 1943 večer ve Zlonicích
Po premiéře tedy ještě devět repríz.
Účinkoval patnácti členný orchestr kapelníka B. Klečky z Jarpic řízený uč. Mir. Horou.
Hráli:
ř. uč. V. Hartman, A. Protiva, M. Hartmarová st., J. Bulis, Věra Brožová j.
h., J. Kadlec, M. Klečková, J. Šimandlík, J. Šach, V. Husák,
Mil. Rychtářová j. h., Fr.
Lisec.
Kompars: H. Dvořáková, M. Hartmanová ml., B. Klečková, Mil. Pompová, V. Hladík, V. Cífka, V. Levic, V. Římsa, J. Nitka.
O
uváděné operetě možno říci, že je z českých snad nejlepší a je často řazena
i mezi operety klasické. Její děj, odehrávající se v maloměstském prostředí,
ve čtyřicátých letech minulého století, je naplněn českými postavami, českou
hudbou i písní. Přesto že mezi českými operetami je skoro babičkou, nestárne.
Je stále svěží a vyhledávaná soubory městskými i venkovskými. Uvést jí venkovskými
ochotníky není záležitostí snadnou. Vyžaduje dobré zkušené herce a hlavně zpěváky.
Když jsme při předběžných zkouškách zjistili, že z našeho souboru zpěvně neobsadíme
dvě ženské role - Serafínku a Barču,
obrátili
jsme se na své zlonické přátele a ti nám velmi ochotně pomohli. Pak už se zkoušelo
naplno.
Představení začíná pouťovou slavností v Pivoňkově. Kompletní soubor zahajuje slavnost vstupní písní:
Na svatého Václava když nám podzim nastává
v Čechách od. pradávna pouť se slaví ...
Vyvolávač v podání Fr. Lisce byl velmi dobrý ve své vstupní písni –
Já přišel z cizích zemí sem
se světoznámým zvěřincem
v němž všechno živé na mou čest
a zaručeně pravé jest ...
Zahájení bylo velmi dobré, mělo svižné tempo a bylo rušné a veselé. Správce Škarohlíd, v podání uč. V. Hartmana byl dobrý, zvlášť ve své jízlivosti, úlisnosti a panovačnosti. Ve zpěvu byl už slabší.
Protože já jsem dobrý chlap
a třebas mám jen prostý žlab
Bůh dal mi jiných darů dost
na prvním místě starou českou poctivost…
Zpívá
kancelista Toníček v podání A. Protivy a skutečně dobrý byl. Pro svoji svéráznou
komiku je hodně oblíben a jako zpěvák se řadí mezi velmi dobré. Jeho roztomilé
dohadování s Rozárkou dcerou kožešníka Kotlase, která v podání M. Klečkové byla
velmi dobrá a jejich dvojzpěv
Vždyť přece hubička
ta srdce sblíží
nedělá Kubíčka
a neublíží…
byl
po skončení tak aplaudován, že se museli vrátit na scénu k opakování. M. Hartmanová
starší byla ve své roli paní Záleské nesporně lepší než ve hře předchozí. Mladý
hrabě alias poštmistr Průcha v podání Jos. Bulise, byl výborný. Již jeho vstupní
píseň
Něžný lístek bílý
který nese on
vždy tak roztomilý
švarný postilion…
naznačovala, že svým tenorem je u nás zatím nedostižný. S pannou Serafinkou, dcerou paní Záleské, kterou velmi pěkně podala Věra Brožová j.h., byly výborně sehranou dvojicí. Její příjemný, školený zpěv byl velkým překvapením a po jejich písních
Když máj jde k nám
všem panenkám
srdíčka počnou v ňadrech bít…
a
Kéž jedenkrát, jen jedenkrát
by přál mi osud znáti
ten sladký cit, jenž v srdci si vynutila…
zvedla
se v hledišti vlna potlesku, která si vynutila návrat na scénu k poděkování.
Škoda jen, že jejich dialogy o vzájemných sympatiích, byly tak trochu chladné
a postrádaly více života.
Ó jak rád bych poznal lásky plání
neboť nemám zdání - co je milování…
Touží ve své písni starý mládenec Blažej, který v podání J. Šacha, byl výborně vystiženou figurkou a spolu se svou nejmilejší Barčou, kterou zpěvem i hrou brilantně předvedla Míla Rychtářová j.h., vytvořili jedinečný starokomický pár, který při každém vstupu na scénu vyvolával smích. Jejich dueto
Když lásky hlas
ozve se v nás
a lká jak loutna
hned srdce doutná
I starý měch jenž ztrácí dech
se láskou rozjaří a běží k oltáři…
Byl zakončen tancem, který po celou dobu trvání byl provázen smíchem a potleskem. Jejich návrat na scénu si publikum doslova vydupalo.
Vzpomeňme i starého kožešníka Kotlase, který v podání J. Kadlece příjemně překvapil. Jeho melodram o odloženém děvčátku byl skutečně procítěný. Nevadilo ani, v dalším výstupu, malé vybočení role, když v zápalu hry řekl: “Berte slečno, je to prima kožíšek!"
I ostatní epizodky, Kvapil v podání J. Šimandlíka, Obrtlík v podání V. Husáka a dráb v podání Fr. Lisce, byly dobré.
Zastavme
se ještě na okamžik u těch, kteří zodpovídali za celkový zdar představení. Byl
to v první řadě uč. M. Hora, který velmi svědomitě nastudoval všechny zpěvy
jak sborové, tak sólové. Sám sestavil pod záštitou kapelníka B. Klečky patnáctičlenný
orchestr, s nímž všechno
nacvičil a na všech představeních řídil. Nebyla to práce malá ani snadná. Jenom
díky svojí houževnatosti všechno zvládl a docílil úspěchu. Druhá stejně důležitá
byla funkce režiséra. Tentokrát to byla moje nejodpovědnější a snad i nejtěžší
práce. Od počátku
všechno připravit organizovat, přesvědčovat i prosit a nakonec se souborem i
sám na jevišti. Jak jsem to zvládl, svědči celkový výsledek. Ten potlesk z hlediště,
spokojenost a radost účinkujících, mi byl dostatečnou odměnou a všem, kteří
se mnou na “Perlách”
pracovali a pomáhali, srdečně děkuji.
Poznamenejme ještě, že i našim chlapcům, děvčatům, postiliónům, zkrátka celému sboru, který poctivou prací na zkouškách, představeních, doma i na zájezdech, patři velký díl úspěchu.
Závěr představeni skončil velkým finále a písní
Ty české panenky
kdo z nás by neměl rád
tak věrné vlastenky
musí svět pohledat ...
Byl to úspěch velký, těžko opakovatelný. Tady jarpické divadlo kulminovalo!
Lidé stáli, zpívali spolu a tleskali do textu. Že to byl úspěch mimořádný, svědčí i to, že bylo dosaženo devíti repríz.
Byla hrána: 3. října 1943 odpoledne a večer v Jarpicích
10. října 1943 večer v Jarpicích
17. října 1943 odpoledne a večer v Hospozíně
31. října 1943 odpoledne a večer v Hořešovičkách
20. listopadu 1943 večer ve Zlonicích
21. listopadu 1943 večer ve Zlonicích
Všechny reprízy uskutečněny v premiérovém obsazení se stejným úspěchem.
Pro zajímavost uvádím několik čísel ze zprávy hospodáře. Při. vstupném K K13,--, 11,-- a 8.—byl příjem z Jarpic, Hospozína a Zlonic K 26 324,50
celková režie K 18 989,10
zůstatek K 7 335,40
V Hořešovičkách hráno ve prospěch Sboru dobr. hasičů, kteří si vstupné sami vybírali a veškerou režii hradili.
Ještě slovo k “Perlám” . V zápisech o činnosti ochotnických spolků nebývá nouze o nějakou tu veselou či méně veselou příhodu, nebo událost. Bylo tomu tak i u nás, o některých jsem se zmínil a nelze ani nenapsat o událostech, které se zběhly okolo “Perel”. Už v samých začátcích příprav a zkoušek byla proti nám, funkcionáři okresu, vedena kampaň snažící se zlehčit naši práci. Dokonce se nám doneslo, že intervenovali na okresním úřadě, aby nám provozovaní hry nebylo povoleno. Prokazatelné to sice nikterak není, ale faktem zůstává, že nám naše žádost o povolení byla vrácena s velmi krátkým a důrazným přípisem. Uvádění divadelní hry J. K. Tyla Perly panny Serafínky v Jarpicích se nepovoluje! Důvod neudán. Byl to pro nás šok. Ve schůzi, která byla ihned svolána převzal předseda A. Hájek přípis s poznámkou. “Ráno jedu přímo k hejtmanovi a večer vám povím výsledek". Věděli jsme, že tím posláním není nikterak nadšen, protože hejtman Procházka byl na úřad dosazen nacisty a A. Hájek jako dřívější úřadující předseda okresní správní komise, mu úřad postupoval. Po návratu ze Slaného předseda sděluje:
“Na ohlášení mně hejtman přijal velmi přívětivě. Pozorně vyslechl moji žádost a pak řekl doslova ...pane předsedo sám jsem hudebník, mám rád dobrou hudbu, ale často jsem byl svědkem, co dovedou někteří venkovští ochotníci ze slušné operety udělat. Říkáte-li , že váš soubor je vyspělý, povolím vám tedy jedno představeni a přijedu se na něj podívat. Jestli to ale zmrskáte, /doslovný výraz/ tak už si v Jarpicích operetu nezahrajete...
Teď je řada na vás, a věřím, že si ostudu neuděláme", říká na závěr zprávy předseda. Neudělali. Je večer před představením, v zákulisí je rušno. Stojím na jevišti a dírkou v oponě se dívám do hlediště, kde to hučí jako v úle. Je doslova nabito a lidé stále přicházejí. Pořadatelé přinášejí, Bůh sám ví odkud, židle a staví přístavky. Bylo u nás dobrým zvykem, že při každém představení i zábavě předseda "držel službu u dveří", jak sám říkával a každého návštěvníka s úsměvem přivítal. Asi 10 minut před začátkem představení přivítal stejným způsobem okresního
hejtmana, včetně dvou pánů, kteří přijeli s ním. Představení proběhlo hladce. Po skončení nám všem předseda poděkoval a sdělil hejtmanovo uspokojení, které zakončil_ slovy. “Jsem skutečné překvapen a případné reprízy povolíme." Za týden po nás, přišli se žádostí Hospozínští a po nich sbor dobr. hasičů v Hořešovičkách. Největší starost byla s dopravou. Bylo nutné převést kulisy, kufry, rekvizity i lidi a jediným rychlejším dopravním prostředkem byl tenkrát u nás traktor. Ve vsi byly pouze dva.. Jejich majitelé, statkáři p. Jar. Váňa a p. V. Novák, když jsme požádali o zapůjčení, odmítli. Obrátili jsme se tedy do Šlapanic, zaklepali u statkáře p. Fr. Husáka a přednesli mu svoji žádost o zapůjčení traktoru. “To víte, že vám ho půjčím” říká s úsměvem: “vezměte si Fordsona a ten nový vlečňák” Na otázku kolik zaplatíme, řekl: “nic, ať mám také nějakou zásluhu na kultuře. Řidiče a pohonné látky si ale musíte dodat sami”. Všechny tři zájezdy jsme jeli tímto dopravním prostředkem ku podivu, bez jediné nehody nebo úrazu. Náš řidič Pepík Nitka, ve snaze zpříjemnit nám takové cestování, vjel do každé díry, kterou na cestě uviděl, takže jsme se často ocitli ne jedné hromadě zavalení kulisami a kufry, což se neobešlo bez výskotu a šťavnatých nadávek, které se snesly na Pepíkovu hlavu, za jeho krkolomnou jízdu. Do Hořešoviček, kam je od nás dobrých 20 km, jsme jeli už v 9 hodin dopoledne, abychom si upravili scénu a udělali. zkoušku s orchestrem i situační, protože od posledního představeni uplynulo už 14 dnů. Přijeli jsme na pozvání sboru, sehrát dvě představeni v jejich prospěch.
Byli to příjemní hostitelé. Organizačně měli všechno bez vadně připraveno. Po zkoušce už na nás čekali, rozdělili po dvou, třech a čtyřech a odvedli domů na oběd. Mezi odpoledním a večerním představením se šlo na večeři. Bylo nás včetně hudebníků čtyřicet lidi, tak nevím , kolik kachen, kuřat či králíků obětovalo této neděle svůj život.
Po představeni ve Zlonicích se už začala projevovat únava i nechuť k dalším zájezdům a současně vznikaly další problémy. Tak žádost z Radešína a Vraného o hostování jsme odmítli a udělali tím za “Perlami” definitivní tečku.