Napsal J. K.Tyl, zhudebnil R. Piskáček , zpěvní texty E. Brožík, režie J. Šach, výprava A. Hora, hudbu a zpěvy nacvičil uč. M. Hora, u klavíru uč. Pergler a sl. Zelenková, harmonium M. Hladíková, kostýmy Huňková, masky Fr. Nový, napovídal B. Štrop, práce technická St. Nitka, Horník.

Premiéra 28.září 1943 večer v Jarpicích

Reprízy: 3. října 1943 odpoledne a večer v Jarpicích

10. října 1943 večer v Jarpicích

17. října 1943 odpoledne a večer v Hospozíně

31. října 1943 odpoledne a večer v Hořešovičkách

Hráli: ř. uč. V. Hartman, A. Protiva, M. Hartmarová st., J. Bulis, Věra Brožová j. h., J. Kadlec, M. Klečková, J. Šimandlík, J. Šach, V. Husák, Mil. Rychtářová j. h., Fr. Lisec.

O uváděné operetě možno říci, že je z českých snad nejlepší a je často řazena i mezi operety klasické. Její děj, odehrávající se v maloměstském prostředí, ve čtyřicátých letech minulého století, je naplněn českými postavami, českou hudbou i písní. Přesto že mezi českými operetami je skoro babičkou, nestárne. Je stále svěží a vyhledávaná soubory městskými i venkovskými. Uvést jí venkovskými ochotníky není záležitostí snadnou. Vyžaduje dobré zkušené herce a hlavně zpěváky. Když jsme při předběžných zkouškách zjistili, že z našeho souboru zpěvně neobsadíme dvě ženské role - Serafínku a Barču, obrátili jsme se na své zlonické přátele a ti nám velmi ochotně pomohli. Pak už se zkoušelo naplno.

Já přišel z cizích zemí sem

Byl zakončen tancem, který po celou dobu trvání byl provázen smíchem a potleskem. Jejich návrat na scénu si publikum doslova vydupalo.

Zastavme se ještě na okamžik u těch, kteří zodpovídali za celkový zdar představení. Byl to v první řadě uč. M. Hora, který velmi svědomitě nastudoval všechny zpěvy jak sborové, tak sólové. Sám sestavil pod záštitou kapelníka B. Klečky patnáctičlenný orchestr, s nímž všechno nacvičil a na všech představeních řídil. Nebyla to práce malá ani snadná. Jenom díky svojí houževnatosti všechno zvládl a docílil úspěchu. Druhá stejně důležitá byla funkce režiséra. Tentokrát to byla moje nejodpovědnější a snad i nejtěžší práce. Od počátku všechno připravit organizovat, přesvědčovat i prosit a nakonec se souborem i sám na jevišti. Jak jsem to zvládl, svědči celkový výsledek. Ten potlesk z hlediště, spokojenost a radost účinkujících, mi byl dostatečnou odměnou a všem, kteří se mnou na “Perlách” pracovali a pomáhali, srdečně děkuji.

Byla hrána: 3. října 1943 odpoledne a večer v Jarpicích

10. října 1943 večer v Jarpicích

17. října 1943 odpoledne a večer v Hospozíně

31. října 1943 odpoledne a večer v Hořešovičkách

Všechny reprízy uskutečněny v premiérovém obsazení se stejným úspěchem.

zůstatek K 7 335,40

Ještě slovo k “Perlám” . V zápisech o činnosti ochotnických spolků nebývá nouze o nějakou tu veselou či méně veselou příhodu, nebo událost. Bylo tomu tak i u nás, o některých jsem se zmínil a nelze ani nenapsat o událostech, které se zběhly okolo “Perel”. Už v samých začátcích příprav a zkoušek byla proti nám, funkcionáři okresu, vedena kampaň snažící se zlehčit naši práci. Dokonce se nám doneslo, že intervenovali na okresním úřadě, aby nám provozovaní hry nebylo povoleno. Prokazatelné to sice nikterak není, ale faktem zůstává, že nám naše žádost o povolení byla vrácena s velmi krátkým a důrazným přípisem. Uvádění divadelní hry J. K. Tyla Perly panny Serafínky v Jarpicích se nepovoluje! Důvod neudán. Byl to pro nás šok. Ve schůzi, která byla ihned svolána převzal předseda A. Hájek přípis s poznámkou. “Ráno jedu přímo k hejtmanovi a večer vám povím výsledek". Věděli jsme, že tím posláním není nikterak nadšen, protože hejtman Procházka byl na úřad dosazen nacisty a A. Hájek jako dřívější úřadující předseda okresní správní komise, mu úřad postupoval. Po návratu ze Slaného předseda sděluje:

“Na ohlášení mně hejtman přijal velmi přívětivě. Pozorně vyslechl moji žádost a pak řekl doslova ...pane předsedo sám jsem hudebník, mám rád dobrou hudbu, ale často jsem byl svědkem, co dovedou někteří venkovští ochotníci ze slušné operety udělat. Říkáte-li , že váš soubor je vyspělý, povolím vám tedy jedno představeni a přijedu se na něj podívat. Jestli to ale zmrskáte, /doslovný výraz/ tak už si v Jarpicích operetu nezahrajete...

Teď je řada na vás, a věřím, že si ostudu neuděláme", říká na závěr zprávy předseda. Neudělali. Je večer před představením, v zákulisí je rušno. Stojím na jevišti a dírkou v oponě se dívám do hlediště, kde to hučí jako v úle. Je doslova nabito a lidé stále přicházejí. Pořadatelé přinášejí, Bůh sám ví odkud, židle a staví přístavky. Bylo u nás dobrým zvykem, že při každém představení i zábavě předseda "držel službu u dveří", jak sám říkával a každého návštěvníka s úsměvem přivítal. Asi 10 minut před začátkem představení přivítal stejným způsobem okresního

hejtmana, včetně dvou pánů, kteří přijeli s ním. Představení proběhlo hladce. Po skončení nám všem předseda poděkoval a sdělil hejtmanovo uspokojení, které zakončil_ slovy. “Jsem skutečné překvapen a případné reprízy povolíme." Za týden po nás, přišli se žádostí Hospozínští a po nich sbor dobr. hasičů v Hořešovičkách. Největší starost byla s dopravou. Bylo nutné převést kulisy, kufry, rekvizity i lidi a jediným rychlejším dopravním prostředkem byl tenkrát u nás traktor. Ve vsi byly pouze dva.. Jejich majitelé, statkáři p. Jar. Váňa a p. V. Novák, když jsme požádali o zapůjčení, odmítli. Obrátili jsme se tedy do Šlapanic, zaklepali u statkáře p. Fr. Husáka a přednesli mu svoji žádost o zapůjčení traktoru. “To víte, že vám ho půjčím” říká s úsměvem: “vezměte si Fordsona a ten nový vlečňák” Na otázku kolik zaplatíme, řekl: “nic, ať mám také nějakou zásluhu na kultuře. Řidiče a pohonné látky si ale musíte dodat sami”. Všechny tři zájezdy jsme jeli tímto dopravním prostředkem ku podivu, bez jediné nehody nebo úrazu. Náš řidič Pepík Nitka, ve snaze zpříjemnit nám takové cestování, vjel do každé díry, kterou na cestě uviděl, takže jsme se často ocitli ne jedné hromadě zavalení kulisami a kufry, což se neobešlo bez výskotu a šťavnatých nadávek, které se snesly na Pepíkovu hlavu, za jeho krkolomnou jízdu. Do Hořešoviček, kam je od nás dobrých 20 km, jsme jeli už v 9 hodin dopoledne, abychom si upravili scénu a udělali. zkoušku s orchestrem i situační, protože od posledního představeni uplynulo už 14 dnů. Přijeli jsme na pozvání sboru, sehrát dvě představeni v jejich prospěch.

Byli to příjemní hostitelé. Organizačně měli všechno bez vadně připraveno. Po zkoušce už na nás čekali, rozdělili po dvou, třech a čtyřech a odvedli domů na oběd. Mezi odpoledním a večerním představením se šlo na večeři. Bylo nás včetně hudebníků čtyřicet lidi, tak nevím , kolik kachen, kuřat či králíků obětovalo této neděle svůj život.