Po letním a podzimním odmlčení, ve snaze, zakončit nějak rok jako léta minulá, připravili jsme pro naše příznivce malý dárek k vánocům a uvedli jsme 25, prosince 1942 veselohru o třech jednáních

Napsal Jiří Hora, režie Jos. Šach, scénu upravil Ant. Hora, napovídala M.Kalousová.

Uváděná hra je skutečně pro pobavení dobrou veselohrou, i když je prostá a jednoduchá. Zvládnout ji úspěšně nemělo by být, pro tax vyspělý soubor jako byl náš, žádným problémem. A přece byl. Byl to, bohužel, I. Hodek, který nejen, že roli -neovládal, ale na poznámky a domluvy režiséra i spolu účinkujících reagoval pouze mávnutím ruky. Důsledek tohoto jednání se pochopitelně odrazil na velmi slabém podání hry. Ostatní účinkující se svých rolí zhostili dobře. Vcelku skončila hra úspěšně a měla 26. prosince 1942 reprízu, ale už v lepším provedeni. Ze zaplněného hlediště byl celkový příjem K 2 06.4,- a pro pokladnu zůstatek K 1 228,-.

Zima byla od počátku r. 1943 mírná, ale scházelo jí ono bezstarostné masopustní veselí. Nebylo příjemné vzrušení kolem bálů, karnevalů, maškarních merend a jiných zábav. I v hospodách zavládl zvláštní klid. Známý halas řečí, provázený často výbuchy smíchu, jako by zmrzl na rtech. Mluvilo se málo, o událostech ve světě s na frontách polohlasně a o domácích zabijačkách se jen šeptalo. V takové dusné atmosféře čas ubíhal pomalu a tak každý rád uvítal brzo probouzející se jaro a s ním práci, ve které je zapomnění. I my ochotníci jsme se dali s chutí do práce. Bylo nutno upřesnit na r. 1943 repertoár a zahájit činnost.. Schváleno uvést dvě činohry a jednu operetu. Jako první byla nastudována činohra.

Dne 25. dubna 1943 uvedena hra o 3 dějstvích

Dědictví – Erbschaft

Napsal Jan Drmela, režie ř. uč. V. Hartman, výprava A. Hora, masky Fr. Kašpárek.

Hráli: J. Šach, M. Hartmanová, J. Kokta, M. Klečková, V. Cífka, J. Krakeš.

Poznamenejme ještě, že z nařízení okresního úřadu, všechny plakáty oznamující jakoukoliv kulturní činnost, musí být napříště dvojjazyčně, t. j. českoněmecké a končící zákazem vstupu lidem židovské národnosti. Tak že uváděná hra byla jako první a skutečné “Dědictví – Erbschaft” končila “Juden antrit verboten” a svědčila o vysoké nacistické kultuře.

Teď poznámka ke hře samotné. V zastoupeni Šamberkova divadelního okrsku se na představení dostavili jako pozorovatelé přátelé J.. Hanuš ze Slaného a Fr. Čížek ze Zlonic. Asi 10 min před začátkem promluvil J. Hanuš o významu a poslání ochotnického divadla. Představení proběhlo za bedlivé pozornosti publika a mělo i úspěch. Svědčil o tom velmi častý potlesk a skutečnost, že 26. dubna 1943 mělo Dědictví reprízu. Byla uskutečněna za stejných podmínek , ale už v letním provedeni. Všichni se svých roli zhostili poctivě, i. když ne každý stejným úspěchem. Hlediště bylo po obě představení zaplněno do posledního místa a tak můžeme napsat příjem K 2 553,- režie K 952.- zůstatek K 1 601,-.

Ale vraťme se ještě na chvilku k našim přátelům z okrsku. Po představení odešli, aniž se rozloučili, ale už 28. dubna reagoval př. Hanuš na naše představení čtyřstránkovým dopisem, ve kterém kritizuje, radí i chválí, žel všechno jen tak povrchně a ne konkrétně. V jednom jsme s p. Hanušem za jedno. Než jde herec na scénu má perfektně ovládat text své role – měl by to být i striktní požadavek každého režiséra. Nehodíme vaše rady do koše, ale chyb o kterých píšete, se bohužel dopouští ochotníci od nepaměti, ať jsou odkudkoliv. Co je hlavní příčinou? Nedostatečná režie. Nejsou školení a kvalifikovaní režiséři. Nejdříve školit a teprve soutěžit. Potud naše glosa na váš obšírný dopis.

Ozval se ještě slánský časopis “Světlo – Občan” a ve svém čísle ze dne 30. dubna 1943 napsal: “Jarpický Tyl sehrál v neděli 25. dubna 1943 Grmelovou komedii Dědictví a to odpoledne i večer.Obě představení byla dobře navštívena a měla dosti dobrý průběh. Hra skýtá ochotníkům příležitost postavit pěkné postavy a lze ji pro menši soubory doporučit. Jarpičtí se ji chopili s chutí a nebyla nad jejich síly a schopnosti, ale trochu se šetřili. Je na nich znát, že jsou v přerodu. Že začínají stavět svoji práci na solidnější základy. Plně věříme, že se jim to podaří. Každý začátek je těžký, tak ani toto představeni nebylo bez chyb. Především je nutno naučit se úlohy nazpaměť. Abyste mohli dál a jistě stavět. Z hrajících vynikli: Pan J. Šach v úloze Bureše, sl. Klečková v roli Marie a p. Krakeš v roli Karla.