V neděli 22

V neděli 22. března 1942 měl Spolek divadelních ochotníků J. K. Tyl v Jarpicích řádnou “Valnou hromadu”.

Na této byl přítomen zástupce “Šamberkova dív. okrsku” ze Slaného. Na programu byla volba výboru, organizační záležitosti, příprava na příští představení a další činnost. Volby provedeny aklamací. Voleni byli : předseda Ant. Hájek, místopředseda řídící uč. V. Hartman, jednatel Jos. Švestka, režiséři Jos. Šach a Ilja Hodek. Zástupce okrsku př. Dragoun i pak promluvil o významu a posláni ochotnického divadla dnes. Nakonec omluvil nedostatečnou organizaci soutěže konané v uplynulém roce.

Sám jsem pak z funkce režiséra promluvil o přípravě div.představení V tom našem kostelíčku, který se uskuteční za 14 dní. Dále jsem oznámil repertoár do konce roku 1942. V závěru říkám: “Máme-li udělat malou rekapitulaci ze uplynulé období, bylo by na místě poděkovat všem členům souboru, kteří pochopením a poctivou prací pomohli překlenout stagnaci a nedostatky, které nás pronásledovaly po celý rok 1940. V roce 1941 jsme uvedli na scénu 3 činohry, z nichž jedna byla soutěžní a jednu jsme reprizovali. Celkem tedy 4 představeni vesměs úspěšná".

Následovaly různé dotazy, připomínky a volná debata. V závěru schůze poděkoval předseda všem přítomným za účast a spolupráci, přál všem mnoho zdaru- a tímto schůzi zakončil.

Slánský časopis “ Světlo – Občan” píše ve svém čísle ze dne 2. března 1942 o naší valné hromadě a hodnotí naší práci. Závěr hodnocení cituji:

“Jarpický Tyl pracuje cílevědomě k prospěchu naší lidovýchovy a uvědomuje si opravdu stoprocentně své současné postavení a svoji odpovědnost za plněni dnešních ochotnických úkolů.

Nezneužívá dnešní divadelní konjunktury k tomu, aby svému obecenstvu předkládal bezduché nicotky pokoutné literatury, ale předkládá jim hry hodné řádného ochotnického spolku. Obecenstvo ne jen jarpické, ale i ze širokého okolí uznává jeho snahy a zaplní sál do posledního místečka, ba co více vyžádá i opakování. Dobrému a uvědomělému ochotnickému spolku J.K.Tyl v Jarpicích přejeme do sezóny 1942 hodně zdaru!”

Od valné hromady do velikonočních svátku chybělo pouhých 14 dnů a ty uběhly, bez zvláštních událostí, jako voda. Zkoušky a přípravy k uskutečnění dalšího představení skončily a 5. dubna 1942 byla uvedena opereta o třech jednáních

V tom našem kostelíčku.

Napsala Sl. Grahmanová, režie J. Šach, zpěvy nacvičil M. Hora, výprava A. Hora, tance nacvičila M. Klečková.

Hráli: J. Šach, M. Klečková, B. Kalous, J. Bulis, M. Kašpárková, M. Kalousová, M. Klečkova, M. Novák, A. Protiva, J. Husák, V. Kašpárek, V. Šantora.

Kompars: B. Klečková, J. Pompová, B. Kubešová, V. Punčochářová, Vl. Hampejs, V. Cífka, V. Levic, V. Tajzich.

Uváděná opereta je šlágr doby, jakých bylo tehdy na tucty. Náhodné setkání dvou párů mladých lidi, na jehož konci je, po několika veselých zápletkách, nezbytný happyend. Děj je orámován lehkou melodickou hudbou a vylepšen několika písničkami a tanci. Obsazení rolí bylo dobré. Celkem pasivní role starosty Vykuka, kterého uspokojivě podal J. Šach, na zajímavosti hře nijak nepřidala. Jen v pasážích a Ratlíčkem, kterého výborně podal A. Protiva, měl možnost se plně rozehrát a způsobit v obecenstvu veselou náladu.

Petruška v podání Mil. Klečkové byla výborná jak hrou, tak i zpěvem. Stařičký farář Hejda v podání B. Kalouse byl velmi dobrý. Svou solidní rozvážnou řečí, dobrou znalostí textu a výbornou maskou, vytvořil svéráznou figurku chudého vesnického faráře lidumila.

Dr. Maren v podání J. Bulise byl hrou dobrý, zpěvem u nás zatím nedostižný. Roli farské hospodyně Marjánky, dobrácké, pomalé ale chytré babky, zahrála poctivě a svědomitě osvědčená M. Kašpárková.

Oktavánka Jája v podání M. Petržílkové, byla velmi dobrá a zvláště překvapila svým pěkným a jistým zpěvem. Kája v podáni M. Nováka byl. uspokojivý . Role postrádala lepší pojetí a více propracování. Helena v podáni Mil. Klečkové uspokojila den částečné. Interpretace písni dobrá, ale vystupování proti požadavku role, drsnější. Kostelník Hromnička v podání J. Husáka, byl stejný jako všechny role před tím. Zbytečné poskakování a časté mluvení mimo předepsaný text, se u něho přes výtky režisérů často opakují.

Epizodky: Hejdová v podání M. Kalousové úředník v podáni L. Kašpárka a strážník v podáni V. Šantory byly odevzdány poctivě s svědomitě. Pak už zbývá jen se zmínit a poděkovat, což činím jménem režie, těm, kteří se poctivě věnovali přípravě účinkujících a pro zdar představeni udělali maximum. Ne malou práci měl uč. M. Hora s nacvičováním zpěvů a hudby, která mu připravila mnohou hořkou chvilku. 0 poznáni lepší to měla Mil. Klečková při nácviku tanečků, ale i tady vykřísla chvilkami jiskra hněvu. Ne méně byla důležitá vzorná výprava scény, kterou nevrhl a provedl A. Hora za spolupráce chlapců z komparsu. Představeni proběhlo hladce a protože mělo velký úspěch, docílilo sice dvou repríz : 5. dubna 1942 večer a 6. dubna odpoledne. Z přijmu K 3886,- po odečteni režie, zůstatek K 1 369,-.