Žně už dávno skončili a jen z několika málo dvorů a stodol dozníval hukot mlátiček. Zabráni v přípravách na podzimní práce, nikdo ani nepočítal rychle ubíhající čas. Přešlo už babí léto a hlásil se nevlídný podzim. Mlhy, deště se za citelného chladu střídaly téměř celý říjen i část listopadu. Práce na polích byla velmi namáhavá. Ani nám ochotníkům, nebylo z toho času dobře, protože leckterý z našich členů souboru, vrátivší se z pole promoklý a prostydlý se večer těžko loučil s příjemným teplem domova, aby došel na zkoušku.

V režii Il. Hodka a výpravě J. Šacha napovídal St. Nitka. Kostýmy A. Huňková Praha.

Hráli: ř. uč. V. Hartman, V. Husák, M. Kašpárková, J. Šach, Mil. Klečková,

Po úspěšných divadelních vánocích pokračujeme v práci. Protože, z důvodu hlubokého smutku nad nacistickými "zapadlými vlastenci" v Rusku, byla jakákoliv sranda zakázána, vybrali jsme tedy a připravovali Piskořovu frašku Bouračka. Byla druhá polovina ledna. V té době napsalo hodně sněhu a uhodily tuhé mrazy. U nás bylo naměřeno až minus 28°C. Pro citelný nedostatek uhlí, který tehdy byl, nám náš dobrý "domácí" hostinský Rudolf Šůcha sdělil, že už nám nemůže za jevištěm topit a pozval nás, abychom zkoušeli v kuchyni. Poděkovali jsme za pozváni, poradili se a situaci rázem, rozřešili. Na každou zkoušku si přinesl každý z účinkujících z domova uhlí, aby se mohl ohřát. Kamna byla k dispozici, zdarma. V té době se leckterý jarpický domorodec podivoval, co že to ti blázniví divadelnici nosí v těch nabitých taškách, aktovkách a košíčkách do hospody? Nám ale bylo dobře, kamínka za jevištěm příjemně hřála a my zkoušeli vesele. K té radosti přibyla i další, když uč. Hartman kdesi objevil a přinesl látku na revuální oponu, kterou jsme tolik potřebovali. Stá1a K 270,- a poukaz. Ten obstarala děvčata. Termín představení se blížil a my neměli dosud povolení, ačkoliv jsme žádost podali v předepsaném termínu. Byla to další starost. Konečné v posledním týdnu před stanoveným datem povolení k představení, došlo. Současně s ním přišel přípis, jehož podstatnou část pro zajímavost uvádím. Cituji doslova:

“Povoluji Vám provozování divadelní hry Karla Piskoře Bouračka aneb tulácké dobrodružství, s podmínkou, že na stránkách vyškrtnete a v žádném případě nebudete uvádět následující: ...Kč, ... Lohengrin, ...Prachatice ( protože jsou v sudetech), ...řád ptactva nebeského, ... František Josef první, ... ksindl, ... hodina mého osvobození nadešla, atd. Na konec, ... nedodržením stanovených podmínek se vystavujete trestnímu stíháni. Okresní hejtman v. z. podpis nečitelný”.

Napsal K. Piskoř, režie A. Protiva, výprava I. Hodek, napovídal St. Nitka.

Hra byla dobře nacvičena, měla živé tempo a všichni herci se snažili dát své roli všechno, co vyžadovala. To se také až na nepatrné nedostatky podařilo. Továrník Barták byl v podání J. Švestky dobrý , i když trochu násilný. Sám říkal: "Nesedí mi to". Tento nedostatek mu částečně vyvážila perfektně naučená role. Jeho manželka v podání M. Kašpárkové byla uspokojující, ale role postrádala větší propracování. Role Šedivého a jeho choti Aleny, v podáni manželů V. a M. Hartmanových byly obě velmi dobře nastudovány. Perfektní znalost textu a správné pojetí role byly hlavními faktory úspěchu. M. Petržílková v roli Cecilie byla velmi dobrá. Je to mladá adeptka a hrála s chutí. Dr. Pleva v podání M. Nováka byl dobrý, ale ve třetím jednáni se nechal strhnout komickými scénami tuláků, vypadl úplné ze své vážné role, začal se smát, komicky až nepřirozeně gestikuloval, což působilo nehezky na jeho, jinak dobrou hru. Trojlístek tuláků Rorejs, Vincek a Pepka v podání J. Šacha, A. Protivy a M. Klečkové byli jedineční. Byli vlastně pilířem celého představeni. Kde se objevili, způsobili zmatek, komické zápletky a smích. Ten je, spolu s bouřlivým potleskem, provázel po celou dobu hry. Vzpomeňme jen výborné Marie Klečkové, její vitalita a perfektní znalost role jí umožňovala i ve chvílích, kdy opravdu nebylo slyšet svého slova, využít všechny svoje schopnosti a rozehrát se naplno. Výborné ji doplňovali, rutinovaný J. Šach a výborný komik A. Protiva, který sice chvílemi. zapomínal, že ti co mají zaplaceno vzadu k stání, chtějí také něco slyšet, ale štulec, který mu Pepka vždycky uštědřila, jej rázem vzpamatoval. Četník v podání J. Kadlece byl rovněž dobrý. Byl to starý dobrák, který nad nějakou tou lumpárničkou rád přimhouřil oko.