Napsal F. H.. Svoboda, výprava A. Protiva, režie Il. Hodek , napovídal M. Novák.

Bylo tomu jedenačtyřicet let, co byla tato hra napsána a přece je z každé věty cítit, že stářím nijak neutrpěla. Osoby v této hře, Černý chalupník z Kytína a jeho žena, kteří se celý život dřeli a celý svůj majetek obětovali, aby umožnili studovat svému jedinému synu, jsou stále živé. Stejná životnost je u mladého studenta - idealisty -, jemuž kříží osud vypočítavá pražská koketa. V celém ději o zklamané lásce, omylech mládí a pravém štěstí, které nezná sobeckosti, je tolik životní pravdy, že úspěch kterého hra docílila na scénách profesionálních i ochotnických, je plně zasloužená. Aby i u nás bylo docíleno úspěchu, byly jednotlivé role pečlivě obsazeny.

Pochlebovačná a vypočítavá Soukupová byla v podání M. Kašpárkové velmi dobrá. Její dcera Boženka, vychytralá koketa, v podání B. Varhulíkové byla dobrá, i když role neodpovídala jejímu naturelu. Je to jedna z těch našich nejlepších hereček. Černý chalupník z Kytína v podáni B. Kalouse byl výborný. Závěrečná scéna 3. jednání byla jím tak opravdově podána, že mnohé oko v hledišti zaslzelo. Jeho žena, udřená a ustaraná matka, byla v podání M. Kalousové uspokojivá, ale vedle svého partnera znatelně slabší.

Jejich syn Antonín v podáni Mir. Hory a jeho přítel Malík, v podání Il. Hodka, byli oba jak ovládáním textu tak přednesem výborní. Byla to jedna z jejich ukázkových prací na jevišti. Nakonec Červenka, starý mládenec a majitel realit, byl v podáni J. Šacha úspěšný, což nasvědčuje perfektní znalost role i její správné pojetí. Celkové hodnoceni hry tedy dobré, tak že spokojen byl nejen režisér a účinkující, ale potleskem dávali najevo svou spokojenost i návštěvníci. Škoda jen, že tak dobré představení bylo poznamenáno poměrně malou návštěvou.

za účelem rozloučení se s naším členem, místopředsedou a dlouholetým spolupracovníkem hospodářským správcem, Antonínem Hotovým a jeho rodinou.

Přesně ve 20 hod zahájil předseda spolku Ant. Hájek večer uvítáním přítomných. Zvlášť pak uvítal zástupce sboru dobrovolných hasičů a tělocvičné jednoty Sokol ze Šlapanic, zástupce sboru dobrovolných hasičů z Jarpic, kteří se na náš rozlučovací večer s ostatními občany v hojném počtu dostavili. Antonínu Hotovému, jeho přítomné manželce a synu Stanislavovi pak poděkoval za jejich příkladnou činnost v našem divadelním souboru, kde si za uplynulých osm roků 1932 - 1940 získali přátele a sympatie nejen u nás, ale i u široké obce návštěvnické. Na závěr jim jménem celého souboru i jménem svým přál pevného zdraví a do nového působiště, kam odchází, spokojenost a hodně úspěchů.

Ant. Hotový poděkoval za slova uznání, všem přítomným za účast a souboru, jak napsal do prezenční listiny, přál hodně, hodně zdaru a do další činnosti hodně úspěchů. Pak následoval malý kulturní program, který připravili uč. Mir. Hora, Ant. Protiva, Jos. Bulis a další. Po programu byla volná zábava. Podle prezenční listiny, která je chována ve starých zápisech, se slavnostního večera zúčastnilo 52 osob.

Konec roku 1939 a rok 1940 znamenaly pro nás částečný pokles úspěchů, na které jsme byli až dosud zvyklí. I když jsme se tomu bránili, došlo k určité stagnaci v pokroku i kvalitě představení. Faktorů tu bylo několik. Různá nařízení a omezování ve volbě hry, zákaz pořádání zábav s kabaretním programem, Silvestrů, Mikulášských a pod. Bez vlivu nebyl ani odchod několika dobrých ochotníků. V roce 1939 odešli tři Winklerovi, v roce 1940 Boža Varhulíková, Standa Justin a rodina Hotových. Celkem osm aktivních členů a to už je znát. Zůstal nám ale náš původní kádr s několika dobrými mladými a s tím jsme se rozhodli přes všechna úskalí jít kupředu, překlenout stagnaci a dostat se kvalitním provedením představení do soutěže ochotníků “Šamberkova okrsku” a Národního souručenství, která byla vyhlášena na jaro příštího roku 1941.

Napsal M. Šimáček, hudbu R. Ferry, režie Il. Hodek, scéna A. Protiva, zpěvy nacvičil Mir. Hora, tance Mil. Klečková. Hudba J. Kutil Zlonice

Uvedené hra nese honosný název “opereta”a je vlastně jen pouhou jednoduchou hrou s několika pasničkami, tak její provedeni nebylo takové, jak se očekávalo. Nedokonalá znalost textu narušovala často rychlejší spád, který hra vyžadovala.

Klempera švec v podáni J. Šacha byl uspokojivý. Svým humorem a temperamentem se snažil udržet hru v patřičném tempu, ale přesto pro nesouhru, to v některých pasážích zaskřípalo. Jeho žena Katy v podaní M. Kašpárkové byla velmi dobrá. Roli ovládala perfektně ale nejistota v nástupech a částečná nervozita, nejen u ní, byla zaviněna spíš nedostatečnou režií. Velkostatkář Rubeš v podáni A. Husáka ml. a jeho partnerka Blanka v podání A. Grégrové se neuvedli. Neúspěch byl hlavně v neznalosti textu a slabém zpěvu. Farmář Holman byl v podáni Il. Hodka uspokojivý, ale odmítnutím obléknout kostým farmáře vystoupil na scénu ve vlastním novém obleku, jako na módní přehlídku. Bylo to krajně nevhodné, což nám bylo vytknuto i některými návštěvníky. Co říci na závěr? Po tolika létech úspěšné činnosti by se nemělo podobné představeni u nás opakovat a do nastávající soutěže mělo by se přistoupit s větší odpovědností. Představeni bylo slabě navštíveno a skončilo schodkem K 34,-.