Píšeme rok 1940. Celý český národ vzpomíná 120.výročí narozenin své největší básnířky Boženy Němcově a současné 78. výročí její smrti. Ke vzpomínce se 24. března 1940 připojujeme i my uvedením dramatizace její povídky

Hra se zpěvy o třech jednáních a čtyřech obrazech. Děj se odehrává ve vesnici Vestec kolem roku 1870. Před představením a zaplněným hledištěm krátce, ale velmi pěkně promluvit o životě a díle Boženy Němcově Ant. Vacula, učitel z Budenic. Dlouho trvající potlesk, který se ozval na závěr svědčil, že se přednáška líbila.

Hudba M. Smatek, zpěvy nacvičil M. Hora, režie J. Šach a A. Protiva, kostýmy A. Huňková z Prahy, výprava ř. uč. V. Hartman, tance M. Horová, masky Kašpárek F., hudba M. Jírovský.

Přestože se o inscenaci uvedené hry někteří kritikové vyslovovali s pochybami, dosáhla tato ve Švandově divadle v Praze přes 170 repríz a velký zájem projevily o ni i scény venkovské. V našem širokém okolí jsme ji, i přes její náročnost, uvedli pouze my a s úspěchem. Obsazeni rolí bylo pečlivě voleno. Starý farář, který bděl nad svými věřícími, aby jim nebylo ukřivděno, byl v podání A. Hotového opravdu důstojným pastýřem svých oveček. Jako všechny jeho role předchozí, byla i tato perfektně propracována. Škoda, že to byla u nás jeho poslední. Jeho sestra v podání A. Dandové byla skutečnou starostlivou ale i vypočítavou hospodyní a velmi milou při chytání ženicha své neteři Elišce, jemné ale trochu bojácné dívce, kterou přesvědčivě podala Mil. Klečková. Její vystoupení i zpěv se líbil a byl odměňován potleskem. Její teta, stará dáma, trpící strašnou nemocí (hypochondrií) byla v podání pí. M. Hartmanové pro nás příjemným překvapením. Živý temperament, dokonalé ovládání role přirozená hra, svědčily o rutinované herečce.

Dršmíška , kostelníka a hrobníka, který si rád přihne, výborně podal Jos. Šach. Jeho výstupy byly doprovázeny smíchem i potleskem na otevřené scéně. Jeho žena kořenářka v podání M. Kašpárkové a ponocná, v podáni M. Kalousové byly výborně sehranou dvojici vesnických klepen. Ponocný, který je jinak zdravý a celý rok poctivé slouží, na den sv. Jane Křtitele “kdy straší”, to ho berou silné “ reuma” a z chalupy ho nikdo nedostane. J. Švestka tuto roli poctivě nastudoval i přesvědčivě podal. Stařičký pastýř v podání Il. Hodka byl velmi dobrý. Jeho procítěná řeč na obhajobu své dcery Báry zapůsobila i na obecenstvo, které na ni reagovalo potleskem. Bára, divoké temperamentní děvče, ale s dobrým srdcem, byla v podání pí. Mil. Kestlerové j. h. velmi dobrá. Perfektní ovládání textu, výstižné pojetí role a dokonalý přednes svědčily, že je rutinovanou herečkou. Pan správce Kilián Sláma, starý mládenec a zástěrkář, který se vyjma; strašidel ničeho nebál, byl v podání ř. uč. V. Hartmana dobrý. Mladý myslivec byl A. Protivou podán celkem uspokojivě, až na to, že místy byl málo slyšet, na což si stěžovali návštěvníci i z prvního místa. Hynek Mikeš lékař byl v podání A. Husáka ml. hrou dobrý, ale zpěvem slabý tak, že se vedle své partnerky Elišky chvilkami úplně ztrácel. Malá ale důležitá epizoda hostinské v podání J. Husáka svůj účel nesplnila. Byla příliš přehnaná, až kabaretní. Jeho časté nevhodně extempore působilo ve hře rušivě. Mužský kompars byl dobrý. Chlapci byli důslední a v práci poctiví . Opakem byla děvčata. Pro jejich neukázněnost bylo nutné stáhnout ze hry jeden balet. Velkou práci a těžkou pozici měl M. Hora, který přes všechny trampoty nacvičil zpěvy, hudbu s orchestrem a na konec musel sám i nacvičit balet. Jinak celkový průběh hry byl uspokojivý a návštěvníci, jak jsme se přesvědčili odcházeli spokojení.

Druhý den t. j. 27. března 1940 měla Divá Bára reprízu ve znatelně lepším provedení. Spokojenost byla tedy oboustranná. Finanční výsledek byl rovněž dobrý, když čistý výtěžek z obou her počítán Kč 437,-.

Máte-1i židli posaďte se ! Za zmínku stojí i tato příhoda, kterou byla Divá Bára poznamenána. Jarpičtí hostinští páni Křížek a Danda si při větších zábavních podnicích půjčovali navzájem asi 40 židlí. Tentokrát však pan Danda odmítl zapůjčit, přestože je nepotřeboval.

Místa k sezeni byla vyprodána, co dělat? Rozběhli herečkou jsme se tedy po vsi a židle si vypůjčovali z domácností. Tím však vznikla v několika případech kuriózní situace. Ten, kdo si zaplatil 1. či 2. místo, si v některých případech sedl na vlastni židli, kterou půjčil, nebo si ji sám přinesl. Bylo při tom hodně smíchu a vtipů, ale nikdo se nezlobil. Jednání p. Dandy a jeho rádců, bylo v mnoha případech po pravdě odsouzeno.