Po jednoroční přestávce, která byla poznamenána osudnými událostmi došlo i v Jarpicích ke změnám. Někteří lidé odešli, jiní a hlavně ze severních Čech zase přišli. Byli jsme rozhodnuti ve své kulturní činnosti pokračovat. Naskytla se však velká překážka. Strana práce pod jejíž hlavičkou jsme začali pracovat byla rozpuštěna a veškerá činnost zakázána. Jednali jsme tedy se sborem dobrovolných hasičů v Jarpicích o spojení s nimi, ale byli jsme odmítnuti. V té době to nebylo zrovna taktické a my jsme od nich odcházeli se smíšenými pocity. Obrátili jsme se tedy se žádosti na těl. jednotu Sokol v Šlapanicich, kde skončilo jednání rozhodnutím, že pokud to půjde používat hlavičku Sokola. To bylo naše vysvobození. Měli jsme totiž rozpracovanou divadelní hru a čas neúprosné běžel. Konečné jsme se dočkali velikonoc a pod hlavičkou těl. jednoty Sokol uvedli 9. dubna 1939 v hostinci p. Rudolfa Šůchy (U Křížků) operetu o třech jednáních a šesti obrazech

Na šťastné planetě

Napsal Jiří Balda, režie J. Šach, hudba Stelibský - Melíšek, výprava A. Hora, zpěvy nacvičila B. Nejtková, balety A. Winklerová.

Hudba jazz p. Krátkého ze Zlonic dirigent uč. hudby Dráb, piano Vlasta Janků.

Hráli: J. Švestka, A. Husák ml., A. Winklerová, B. Nejtková, J. Šach, Ant. Dieznerová, St. Justin, A. Protiva, J. Husák, A. Grégrová, V. Sklenář, K. Šach, M. Novák, J. Nová, J. Prokop, V. Husák.

Kompars: M. Klečková, Vl. Procházková, E. Tajzichová, M. Šantorová, Zd. Nitková, M. Nováková, M. Novák, K. Winkler, O. Procházka, L. Kašpárek, J. Nitka, V. Šantora.

To však nelze říci o jejím partneru Jindřichovi, který v podáni A. Husáka ml. byl hrou sice uspokojivý ale zpěvem slabý, což bylo markantní při společném duetu. Kdo překvapil, byla mladá adeptka A. Winklerová v roli Světly. Jistá vystupováním i zpěvem a dovedla si i dobře poradit se svým partnerem Toníkem, v podání St. Justina jehož hra je známá svojí originalitou v tvořivostí. Velkostatkář Bořek v podání J. Švestky byl přesvědčivý. Je to rutinovaný herec. I když se vrací na scénu po delší době, nevyšel ze cviku. Zihuda planetář byl v podání J. Šacha , se svým papouškem a příslušným humorem, velmi dobrý a udržoval v obecenstvu veselou náladu až do konce.

Řezník Čuntal, přísný vegetarián, jehož idolem byla Markétka a zábavou plést si pulovr se svetrem, byl v podáni J. Husáka všestranně dobrý. Jeho partnerka, kuchařka Markétka, v podání A. Grégrové byla dobrá, i když proti svému partneru značně volnější. I ve zbývajících rolích se každý snažil si tu svou poctivě uhrát. Kdo tentokrát zklamal, byl dívčí balet. Námět pěkný, ale nedisciplinovaností některých děvčat bylo jeho provedení velmi slabé. Opakem byli chlapci. Pro svoji práci měli porozumění a jejich kázeň byla příkladná. Jazz p. Krátkého ze Zlonic, ve složení jakém hrál, se ukázal pro podobné produkce absolutně nemožný. Veškerou tíhu po stránce hudební i zpěvné nesl na svých bedrech klavírista Vlasta Janků a spolu s dirigentem p. V.. Drábem to drželi až do konce. Jak už uvedeno, celkové provedeni hry bylo slabší, ale že bylo provázeno po celou dobu smíchem a potleskem, svědčí tomu, že se líbilo. Hra měla 10. dubna 1939 reprízu, která se uskutečnila ze stejných podmínek, ale v lepší a dokonalejší souhře.