předchozí stránka
Rok
1937 začal jako všechny předchozí. Sněhy, mrazy, bály, karnevaly a maškarní merendy, na nichž se to hemžilo Cikánkami, pieroty, klauny, piráty, kominíky a různými nedefinovatelnými maskami. Konec masopustu by1 vyvrcholením zábav v zimním odpočinku. Jarní práce a s nimi i starosti už klepaly na dveře. Přešly, chladné, deštivé, jakoby uplakané velikonoce a pak už, nejkrásnější měsíc v roce - Máj a sním naše tradiční, slavná a širokým okolím navštěvovaná Isidorská pouť.

Po pouti už byl čas připravit nějakou vhodnou hru. Pustiti jsme se tedy do práce a již 5. července 1937 byla uvedena vojenská letecká opereta o čtyřech jednáních

Ztracená varta

detailNapsali: Tobis - Mírovský - Špilar – Rohan, hudbu složil Jára Beneš vojenské signály pplk. Oberthor.

Režie A. Hora, J. Šach, zpěvy nacvičil Er. Winkler, napovídal J. Hácha.

detailVýprava A. Protiva, balety M. Horová.

Kostýmy zapůjčilo ředitelství Tylova divadla v Nuslích, kde byla uváděná opereta hrána.

Hudba Jazz Kutil ze Zlonic, u klavíru Mir. Hora.

Hráli: B. Kalous, B. Nejtková, J. Šach, K. Šach, Er. Winkler, St. Justin, J. Krakeš, Ant. Hotový, A. Kestnerová j. h., M. Horová, G. Hotová, A. Protiva, A. Hora, V. Kokšal, J. Bulis, K. Winkler.

detailKompars: B. Varhulíková, M. Prokopová, M. Lukavcová, A.Winklerová, Mir. Pudilová, M. Nováková.

Období od r. 1931 - 35 bylo úrodné na revuální operety. Byl to tehdy šlágr. Většina z nich však byla obsahově chudá a tu musel přijít na pomoc výtvarník, choreograf a garderobiér . Opereta Ztracená varta byla jednou z nich. Bohatá výprava, slušivé šedomodré vojenské letecké stejnokroje. V těch, za zpěvu “Co je láska pro vojáka na něj láska neplatí...”, nastupovali letečtí poddůstojníci v podání J. Bulise, A. Protivy, K. Winklera, V. Kokšala a K. Šacha. Pro velmi pěkně zatančený balet, byly připraveny blůzky s opaskem a čapky lodičky v barvě světle modré.

Děj plný náladových písní a veselých zmatků končících jako - téměř všechny happyendem.

Obsazení i samotné provedení hry bylo sice uspokojivé ale nedostatečná znalostdetail textu rolí, zanechala na hře stín. Majitel pivovaru Horák v podání B. Kalouse, byl příliš strohý a nevýrazný. Pravým opakem byla jeho žena Veronika v podání B. Nejtkové. Chytrá, pohotová, přesná v nastupování a dobrá znalost role jí zajistila úspěch. Major Kalaš v podání Ant. Hotového, byl jako skutečný zál. důstojník, ve své roli nejpovolanějším. Bezvadný stejnokroj, řízný vojenský hlas, ale při tom příjemný s kamarádský. Svoji hrou i zpěvem docílil značného úspěchu. Jeho dcery, Jiřina v podáni A. Kastnerové j. h. a Věra v podání M. Horové, se svých roli zhostily na výbornou. Magda Rubínová špiónka v podáni G. Hotové, byla dobrá hrou ale zpěv nejistý a málo slyšitelný. Ing. Francl, role malá ale brilantně podaná A. Protivou. Poručík Horák v podání Er. Winklera byl výborný, zvlášť jeho zpěv v duetu s Věrou Růže, červená růže ta říct ti může jak mám tě rád ... měly značný úspěch. Škoda jen, že vzápětí ve scéně se svými kamarády poddůstojníky, vypadl z role a při nástupu si počínal jako kaprál honící rekruty, což se s rolí nikterak neslučovalo. Franta Valášek šofér a Žižkovák, v podání J. Krakeše, byl díky jeho rutině uspokojivý, i když znalost jeho textu byla slabá. Úspěch se však dostavil při duetu s Jiřinou, v kterém ji přesvědčuje že: Po řece Vltavě plavou velryby, copak se ti holka na mně nelíbí? Moji lásku k tobě nikdo nezviklá časem by sis u mne jistě přivykla… který byl korunován prima baletem. Kratičkou ale důležitou roli starosty ve Zhořanech odvedl precizně K. Šach. Rekrut Pepánek Horák v podáni St. Justina často improvizoval, což narušovalo plynulost hry a souhru s ostatními partnery, kteří hráli v mezích předepsaného textu. Protože si však spletl vojnu s cirkusem a na scéně řádil víc než bylo zdrávo a protože to byl St. Justin, v celém okolí známý jako herec - komik, obecenstvo jeho řádění přijalo jako samozřejmost a za věčného smíchu aplaudovalo i do scény. V řádění mu statečně pomáhal jeho partner Jurajda v podání J. Šacha a v písničce

Já jsem jak ta fialinka, fiala... si společné i trochu zaplavali.

Že provedeni hry nedopadlo tak jak jsme si přáli, uvádím jako na omluvu, i když se tím nezmenšuje naše odpovědnost za nedostatečnou přípravu. Za prvé nevhodná doba. Červen - červenec, měsíce pilných prací na poli. Za druhé, jsme tehdy tři pracovali v Praze a jezdili domů až v pátek. Zkoušeli jsme tedy den v sobotu s to nestačilo. Přesto celkový úspěch byl uspokojivý, což dosvědčuje i repríza konaná 6. července 1937. Toto představení bylo vyrovnanější a i svižnější. Přes úmorně panující vedro venku i v zákulisí, kde bylo naměřeno 32°C, nálada účinkujících ani návštěvníků neklesla a tak všechno skončilo ku spokojenosti všech. Spokojen byl i hospodář, kterému z přijmu Kč 1 862,- po odečtení režie zbylo Kč 400,55.

další stránka