
Rok 1937 začal jako všechny předchozí.
Sněhy, mrazy, bály, karnevaly a maškarní merendy, na nichž se to hemžilo Cikánkami,
pieroty, klauny, piráty, kominíky a různými nedefinovatelnými maskami. Konec
masopustu by1 vyvrcholením zábav v zimním odpočinku. Jarní
práce a s nimi i starosti už klepaly na dveře. Přešly, chladné, deštivé, jakoby
uplakané velikonoce a pak už, nejkrásnější měsíc v roce - Máj a sním naše tradiční,
slavná a širokým okolím navštěvovaná
Isidorská pouť.
Po pouti už byl čas připravit nějakou vhodnou hru. Pustiti jsme se tedy do práce a již 5. července 1937 byla uvedena vojenská letecká opereta o čtyřech jednáních
Ztracená varta
Napsali:
Tobis - Mírovský - Špilar – Rohan, hudbu složil Jára Beneš vojenské signály
pplk. Oberthor.
Režie A. Hora, J. Šach, zpěvy nacvičil Er. Winkler, napovídal J. Hácha.
Výprava
A. Protiva, balety M. Horová.
Kostýmy zapůjčilo ředitelství Tylova divadla v Nuslích, kde byla uváděná opereta hrána.
Hudba Jazz Kutil ze Zlonic, u klavíru Mir. Hora.
Hráli: B. Kalous, B. Nejtková, J. Šach, K. Šach, Er. Winkler, St. Justin, J. Krakeš, Ant. Hotový, A. Kestnerová j. h., M. Horová, G. Hotová, A. Protiva, A. Hora, V. Kokšal, J. Bulis, K. Winkler.
Kompars:
B. Varhulíková, M. Prokopová, M. Lukavcová, A.Winklerová, Mir. Pudilová, M.
Nováková.
Období od r. 1931 - 35 bylo úrodné na revuální operety. Byl to tehdy šlágr. Většina z nich však byla obsahově chudá a tu musel přijít na pomoc výtvarník, choreograf a garderobiér . Opereta Ztracená varta byla jednou z nich. Bohatá výprava, slušivé šedomodré vojenské letecké stejnokroje. V těch, za zpěvu “Co je láska pro vojáka na něj láska neplatí...”, nastupovali letečtí poddůstojníci v podání J. Bulise, A. Protivy, K. Winklera, V. Kokšala a K. Šacha. Pro velmi pěkně zatančený balet, byly připraveny blůzky s opaskem a čapky lodičky v barvě světle modré.
Děj plný náladových písní a veselých zmatků končících jako - téměř všechny happyendem.
Obsazení i samotné provedení hry bylo
sice uspokojivé ale nedostatečná znalost
textu rolí, zanechala na hře stín.
Majitel pivovaru Horák v podání
B. Kalouse, byl příliš strohý a nevýrazný. Pravým opakem byla jeho žena Veronika
v podání B. Nejtkové. Chytrá, pohotová, přesná v
nastupování a dobrá znalost
role jí zajistila úspěch. Major Kalaš v podání Ant. Hotového, byl jako skutečný
zál. důstojník, ve své roli nejpovolanějším. Bezvadný stejnokroj, řízný vojenský
hlas, ale při tom příjemný s kamarádský. Svoji hrou i zpěvem docílil značného
úspěchu. Jeho dcery, Jiřina v podáni A. Kastnerové j. h. a Věra v podání M.
Horové, se svých roli zhostily na výbornou. Magda Rubínová špiónka
v podáni G. Hotové, byla dobrá hrou ale zpěv nejistý a málo slyšitelný. Ing.
Francl, role malá ale brilantně podaná A. Protivou. Poručík Horák v podání Er.
Winklera byl výborný, zvlášť jeho zpěv v duetu s Věrou Růže, červená
růže ta říct ti může jak mám tě rád ...
měly značný úspěch. Škoda jen, že vzápětí
ve scéně se svými kamarády poddůstojníky, vypadl z role a při nástupu si počínal
jako kaprál honící rekruty, což se s rolí nikterak neslučovalo. Franta Valášek
šofér a Žižkovák, v podání J. Krakeše, byl díky jeho rutině uspokojivý, i když
znalost jeho textu byla slabá. Úspěch se však dostavil při duetu s Jiřinou,
v kterém ji přesvědčuje že: Po řece Vltavě plavou velryby, copak se ti holka
na mně nelíbí? Moji lásku k tobě nikdo nezviklá časem by sis u mne jistě přivykla…
který byl korunován prima baletem. Kratičkou ale důležitou roli starosty
ve Zhořanech odvedl precizně K. Šach. Rekrut Pepánek Horák v podáni St. Justina
často improvizoval, což narušovalo plynulost hry a souhru s ostatními partnery,
kteří hráli v mezích předepsaného textu. Protože si však spletl vojnu s cirkusem
a na scéně řádil víc než bylo zdrávo a protože to byl St. Justin, v celém okolí
známý jako herec - komik, obecenstvo
jeho řádění přijalo jako samozřejmost a za věčného smíchu aplaudovalo i do scény.
V řádění mu statečně pomáhal jeho partner Jurajda v podání J. Šacha a v písničce
Já jsem jak ta fialinka, fiala... si společné i trochu zaplavali.
Že provedeni hry nedopadlo tak jak jsme si přáli, uvádím jako na omluvu, i když se tím nezmenšuje naše odpovědnost za nedostatečnou přípravu. Za prvé nevhodná doba. Červen - červenec, měsíce pilných prací na poli. Za druhé, jsme tehdy tři pracovali v Praze a jezdili domů až v pátek. Zkoušeli jsme tedy den v sobotu s to nestačilo. Přesto celkový úspěch byl uspokojivý, což dosvědčuje i repríza konaná 6. července 1937. Toto představení bylo vyrovnanější a i svižnější. Přes úmorně panující vedro venku i v zákulisí, kde bylo naměřeno 32°C, nálada účinkujících ani návštěvníků neklesla a tak všechno skončilo ku spokojenosti všech. Spokojen byl i hospodář, kterému z přijmu Kč 1 862,- po odečtení režie zbylo Kč 400,55.