Rok 1937 začal jako všechny předchozí. Sněhy, mrazy, bály, karnevaly a maškarní merendy, na nichž se to hemžilo Cikánkami, pieroty, klauny, piráty, kominíky a různými nedefinovatelnými maskami. Konec masopustu by1 vyvrcholením zábav v zimním odpočinku. Jarní práce a s nimi i starosti už klepaly na dveře. Přešly, chladné, deštivé, jakoby uplakané velikonoce a pak už, nejkrásnější měsíc v roce - Máj a sním naše tradiční, slavná a širokým okolím navštěvovaná Isidorská pouť.

Období od r. 1931 - 35 bylo úrodné na revuální operety. Byl to tehdy šlágr. Většina z nich však byla obsahově chudá a tu musel přijít na pomoc výtvarník, choreograf a garderobiér . Opereta Ztracená varta byla jednou z nich. Bohatá výprava, slušivé šedomodré vojenské letecké stejnokroje. V těch, za zpěvu “Co je láska pro vojáka na něj láska neplatí...”, nastupovali letečtí poddůstojníci v podání J. Bulise, A. Protivy, K. Winklera, V. Kokšala a K. Šacha. Pro velmi pěkně zatančený balet, byly připraveny blůzky s opaskem a čapky lodičky v barvě světle modré.

Obsazení i samotné provedení hry bylo sice uspokojivé ale nedostatečná znalost textu rolí, zanechala na hře stín. Majitel pivovaru Horák v podání B. Kalouse, byl příliš strohý a nevýrazný. Pravým opakem byla jeho žena Veronika v podání B. Nejtkové. Chytrá, pohotová, přesná v nastupování a dobrá znalost role jí zajistila úspěch. Major Kalaš v podání Ant. Hotového, byl jako skutečný zál. důstojník, ve své roli nejpovolanějším. Bezvadný stejnokroj, řízný vojenský hlas, ale při tom příjemný s kamarádský. Svoji hrou i zpěvem docílil značného úspěchu. Jeho dcery, Jiřina v podáni A. Kastnerové j. h. a Věra v podání M. Horové, se svých roli zhostily na výbornou. Magda Rubínová špiónka v podáni G. Hotové, byla dobrá hrou ale zpěv nejistý a málo slyšitelný. Ing. Francl, role malá ale brilantně podaná A. Protivou. Poručík Horák v podání Er. Winklera byl výborný, zvlášť jeho zpěv v duetu s Věrou Růže, červená růže ta říct ti může jak mám tě rád ... měly značný úspěch. Škoda jen, že vzápětí ve scéně se svými kamarády poddůstojníky, vypadl z role a při nástupu si počínal jako kaprál honící rekruty, což se s rolí nikterak neslučovalo. Franta Valášek šofér a Žižkovák, v podání J. Krakeše, byl díky jeho rutině uspokojivý, i když znalost jeho textu byla slabá. Úspěch se však dostavil při duetu s Jiřinou, v kterém ji přesvědčuje že: Po řece Vltavě plavou velryby, copak se ti holka na mně nelíbí? Moji lásku k tobě nikdo nezviklá časem by sis u mne jistě přivykla… který byl korunován prima baletem. Kratičkou ale důležitou roli starosty ve Zhořanech odvedl precizně K. Šach. Rekrut Pepánek Horák v podáni St. Justina často improvizoval, což narušovalo plynulost hry a souhru s ostatními partnery, kteří hráli v mezích předepsaného textu. Protože si však spletl vojnu s cirkusem a na scéně řádil víc než bylo zdrávo a protože to byl St. Justin, v celém okolí známý jako herec - komik, obecenstvo jeho řádění přijalo jako samozřejmost a za věčného smíchu aplaudovalo i do scény. V řádění mu statečně pomáhal jeho partner Jurajda v podání J. Šacha a v písničce

Já jsem jak ta fialinka, fiala... si společné i trochu zaplavali.

Že provedeni hry nedopadlo tak jak jsme si přáli, uvádím jako na omluvu, i když se tím nezmenšuje naše odpovědnost za nedostatečnou přípravu. Za prvé nevhodná doba. Červen - červenec, měsíce pilných prací na poli. Za druhé, jsme tehdy tři pracovali v Praze a jezdili domů až v pátek. Zkoušeli jsme tedy den v sobotu s to nestačilo. Přesto celkový úspěch byl uspokojivý, což dosvědčuje i repríza konaná 6. července 1937. Toto představení bylo vyrovnanější a i svižnější. Přes úmorně panující vedro venku i v zákulisí, kde bylo naměřeno 32°C, nálada účinkujících ani návštěvníků neklesla a tak všechno skončilo ku spokojenosti všech. Spokojen byl i hospodář, kterému z přijmu Kč 1 862,- po odečtení režie zbylo Kč 400,55.