Na repertoáru pro rok 1936 byly 2 operety, 1 činohra a Silvestr s programem. Jako první jsme uvažovali uvést tehdy nejpopulárnější operetu Na tý louce zelený, která dosáhla v Tylově divadle v Praze Nuslích přes 350 repríz. Na schůzi 6. ledna 1936 bylo schváleno a rozhodnuto tuto objednat a vytvořit veškeré podmínky k jejímu provedení. Na objednávku nám přišla asi za týden od divadelní agentury A. Perlíkové z Prahy, která hru zadávala, odpověď následujícího znění: “Pro značný počet objednávek a nedostatek notového i textového materiálu, Vám nemůžeme na letošní rok hru Na tý louce zelený zaslat”. Na náš elán to byla studená sprcha. Co teď? Začaly se konat přípravy, celá vesnice už věděla, co se bude hrát a teď tohle! Ale nevzdali jsme se. Věděli jsme, že spolumajitelem jmenované agentury je Dr. Jan Malypetr z Klobuk ( syn tehdejšího předsedy vlády ). Sám ochotník a ochotnického divadla velký příznivec. S pozdravem a doporučením rodiny Horových jsem jel do Klobuk k jejich příbuznému p. Duškovi, osobnímu příteli p. Malypetra, vyložil mu celou naši situaci a požádal jej o pomoc. Domů jsem odjížděl se slibem, že to zařídí. Jaké bylo naše překvapení, když jsme do 14 dnů obdrželi veškerý materiál a provedení hry, s přiloženou složenkou na Kč 500 ,- včetně autorského práva. Protože už bylo částečně všechno připraveno, rozdaly se role a všechno se rozjelo naplno. Však už byl čas. Do velikonočních svátků chybělo už jen 35 dní, ale zvládli jsme to.

Hudba, dirigent Mir. Hora, pianino ř. uč. Soukup z Vraného, I. housle Fr. Perníček, klarinet V. Hájek, trubka L. Kašpárek, trombon J. Bečvář, zpěvy nacvičil Er. Winkler. Kostýmy A. Huňková Praha.

Hráli: A. Hotový, A. Přibilová, St. Justin, Er. Winkler, A. Hora, A. Protiva, J. Šach, B. Nejtkova, M. Horová, Vl. Braunspergerová.

Děj se odehrává na usedlosti a hájovně velkostatkáře V. Skalického. Toho velmi skvěle podal Ant. Hotový. Žoviální pán, který s klidem a úsměvem přehlíží nebo luští všechny zápletky, které svým prudkým a někdy až zlostným vystupováním působí jeho jinak příjemná a inteligentní neteř Alena, v podání A. Přibilové. Ta dovedla bezvadné střídat zlostné vystupování s mírnou povahou dobré paní. Svoji dobrou hrou i zpěvem si získala sympatie obecenstva. Dovedla však býti chladnou ku svému bratránkovi G. Horovitze, npor. v. v., který si nikterak nedělal starosti o zítřek a jehož krédem bylo, “Ženy a víno”, jak rád s oblibou říkal. Ant. Protiva byl. v jeho podání skutečně jedinečný. Mlsný rázný a přísný lesní ing. Jiří Miláček, v podání Er. Winklera, byl svým vystoupením i zpěvem výborný. Jeho nástup s myslivci a píseň “Co by bylo do myslivce za co pak by stál ...” byly odměněny velkým potleskem.

"Du Štétyvec, tady ten pěšinek musí byla poscípanej pískem, verstanden!" Nařizuje hajnému, zlostný a nerudný nadlesní Eisenkulka, kterého i jeho lámanou češtinu zvládl virtuosně Ant.Hora.

"Hola - lí, lide český, kdo jsi kdež, zbloudiv v lesích a cesty nelézti nemoha, jímám se volati o pomoc, hola - lí." Volá z lesa prof. Dr. Ing. Václav Bulfínek, kterého suverénně podal St. Justin. Jeho výstupy s ostatními partnery vyvolávaly salvy smíchu. Úspěch měly i jeho písně

Hajný Matěj Štětivec byl v podání Jos. Šacha výborný. Jeho dialogy se “zřejmě praštěným profesorem” jak říkával, způsobily často takovou bouři smíchu a potlesku, že musela být hra přerušována. Jeho žena Barbora v podání B. Nejtkové byla velmi úspěšná. Jejich dcera Hančí, kterou velmi přesvědčivě podala M. Horová a i když o ni její tatí říkal “ naše Hančí je jako to moje viržinko, taky tak tenká a taky mizerně táhne", byla výborným protějškem svého partnera Bulfínka a ve společném zpěvu a baletu dosáhli takového úspěchu, že se museli. dvakrát vracet na scénu. Lola Paličková, majitelka salonu krásy, role sice kratičká, ale vděčná a stejně důležitá. Učitelka Vlasta Braunspergerová, která roli hrála, se ukázala jako rutinovaná herečka. Její přednes byl nenucený a velmi se líbil.. Bylo by nespravedlivé nevzpomenout našich děvčat, která zaostřovala hru svými výborně nacvičenými balety. A závěr? Představeni bylo skutečně velmi dobré a mělo zasloužený úspěch. Návštěvníci nelitovali námahy z cesty a přišli až ze Zlonic, Radešína, Vyšínku, Poštovic, Ředhoště, Hospozína, Vraného a Pálče. Vzpomínám na to, jak bouřlivé dávali. najevo svoji spokojenost. Tleskali do scény, volali jednotlivé herce k opakováni a děkovačka se musela z frenetického potlesku opakovat třikrát. Byla to nejkrásnější odměna za naši poctivou práci. Že úspěch byl skutečně velký, svědčí i to, že toto představení mělo ještě dvě reprízy. 13. dubna 1936 a l9. dubna 1936 odp. vždycky při vyprodaném hledišti. Na závěr uvádím zprávu našeho hospodáře A. Husáka st. Při vstupném Kč 5, 4, 3 bylo vybráno Kč 2 195,26 po režii zbylo Kč 484,90.