Již po masopustu přišel na naše pozvání na schůzku režisérského sboru St. Justin a navrhoval uvést o Velikonocích operetu, která se teď v Praze hraje. Po delší debatě a uvážení jsme souhlasili, objednali materiál a pustili se s chutí do práce. A tak byla uvedena 21. dubna 1935 revuální opereta o třech jednáních a osmi obrazech

Napsali J. Balda, J. Slavík , zpěvy nacvičil Er. Winkler, scéna A. Hora, St. Justin, masky Ad. Richtr.

Hudba Jarda Jankovec, režie J. Šach, balety M. Horová, kostýmy A. Huňková, Praha.

Hráli: Fr. Nejtek, B. Nejtková, Vl. Procházková, Ant. Hotový, M. Horová, Er. Winkler, St. Hotový, Mil. Klečková, M. Grégrová, St. Justin, V. Sklenář, K. Šach, M. Lukavcová, A. Husák ml., J. Prošek.

Uvedená opereta je jedna z těch výpravných, které se toho času v Praze i v městských divadlech mimopražských hodně hrála. Pro nás venkovské ochotníky je to něco nového, spojeno s pernou prací, má-li být také tak úspěšná. Pustili jsme se do toho chutí. Byla to pro nás zatěžkávací zkouška. Celkový průběh hry byl hladký. Vyrovnaný Er. Winkler, velmi pěkně nacvičil zpěvy včetně komparsu, rozepisoval noty a pomáhal při nácviku baletu, jinak studovaného Martou Horovou. St. Justin maloval nové kulisy a s Ant. Horou vytvořili téměř celou novou výpravu. Vzhledem dobrému obsazení rolí, nepůsobilo nacvičovaní textu a souhry potíží. Manželé Kalendářoví majitelé střelnice v podání Fr. a B. Nejtkových byli velmi dobří a svými častými. hádkami bavili návštěvníky až do konce. Rovněž Franci, v podání St. Justina sršel humorem, i přestože jako nezaměstnaný měl často hluboko do kapsy. Jen někdy v rozhovoru se svým psem Foxem zvážněl s žalujíc na svou bídu, vk1ádá svou bezmocnost do písně

Anička , v podání Vl. Procházkové, byla svoji prostoduchostí a srdečností výborná. Stejně dobří byli i Naďa v podání M. Horové a její partner Juraj, dobrovolník čs. legií, v podání Er. Winklera. Kníže Konstantin Alexejevič Sanin, kterého velmi přesvědčivě podal rutinovaný herec Ant. Hotový, byl dokonalým reprezentantem ruské šlechty. Všichni účinkující se podílí na dosaženém úspěchu. Dlouhotrvající potlesk při finální písni

byl důkazem ohromného úspěchu, a proto měla druhý den 22. dubna 1935 Na svatou Annu reprízu.