Část první

Na samém severním kraji Slánska se táhne hezké údolí, které se v polovině rozšiřuje v kotlinu, po obou stranách uzavřenou strmými stráněmi. Kotlinou protékají dva potoky - Vranský a Pálečský. Po jejich březích i ve stráních se rozložila zdánlivě tichá a bezvýznamná vesnička od jara do podzimu ukrytá do zeleně stromoví - smrků, jedlí, bříz a modřínů na straně jedné a ze strany druhé ovocnými stromy, živými ploty, akáty, zahradami a zahrádkami.Takové jsou tedy Jarpice v pohledu od Budenického dvora.

Je zde asi 125 usedlostí, v nichž přebývá kolem 500 duší. Charakterem je to tedy obec zemědělská, ve které vedle velkých statků u Nováků, Zímů, Bulantů, Komedů, Váňů a Louckých žijí také malorolníci, domkáři i bezzemci. Ti slouží nebo pracují u sedláků nebo v Budenickém dvoře. V řadách malorolníků a domkářů je většina řemeslníků, kteří za výdělkem odcházejí z vesnice. Jsou zde tři hospody - u Suků,u Louckých /později Dandů/a u Křížků, kde mohou všichni bez rozdílu večer nebo ve sváteční den posedět, pohovořit o starostech - událostech ve světě, nebo se jinak pobavit. Řezník Danda, obchodníci Suk, Šrámek, Hrdý a žid Ganz se starali o to aby měli hospodyně pro domácnost vše potřebné. V kovárně se perlíkem oháněl kovářský a podkovářský mistr Homolka a nebyl to kovář ledajaký; dovedl dobře okovat koně i kravičky, natáhnout na kolo ráf, dokázal z kusu železa i krásnou růži vykovat. Obdiv vyvolávaly i jeho malované obrazy.

Proti hospodě s nově natřenou firmou "Hostinec a řeznictví Josefa Dandy" stojí nízký domek s krámkem, kde dříve prodával pan Hrdý různé zboží. Ten si po něm najal a začal tu provozovat sedlářství a čalounické řemeslo zdejší rodák, mladý Antonín Hora. Byl to jeden z prvních průkopníků divadla v obci. Samozřejmě, že v obci nebyla nouze ani o nějakého toho krejčího nebo ševce.

Tou druhou vesničkou jsou Budenice, /někdy také Budeničky/známé v celém okolí nádherným parkem se zámkem, který náležel rodu Kinských, jako celé zdejší panství. Zastavme se nejprve ve vsi samotné, která je vlastně osadou a má 21 usedlostí. Přicházíme z Jarpic po cestě /tenkrát silnice nebyla/, mineme "ovčín" a ocitneme se na prostorné návsi. Po její pravé straně stála obecní studna s dřevěnou pumpou a velkým železným kolem na pumpování.

Na návsi bylo vždycky dost místa pro kolotoč a jiné pouťové atrakce. Na protější straně tehdy vyhledávaná hospoda "u Ašenbrýlů”, kde měli pěkný kuželník. Tady se často do noci ozývaly rány a rachot padajících kuželek. Bylo to eldorádo kuželkářů ze všech tři vesnic. Nad kuželníkem vybíhala zalesněná stráň “Betlém” a v jejím středu byla malá, a1e hezká škola. Zde sbíraly děti z Jarpic, Budenic a Šlapanic své první vědomosti.

Odtud vpravo vzhůru, abychom po aleji mohutných kaštanů přišli na malé návrší, na němž dominuje kostel od stavitele Hartmana z Karlštejna (1680-1682). Před kostelem stojí na kamenném podstavci socha sv. Isidora, která dala pojmenování celému místu i pouti, která se tu, od nepaměti koná. Za kostelem je rodinná hrobka rodu Kinských a kolem toho velký hřbitovní areál, opatřený čtyřmi vstupními železnými branami. Je to místo posledního odpočinku pro všechny zemřelé osadníky z obcí Jarpice, Budenice a Šlapanice.

My však stojíme před branou do parku, který nebyl veřejnosti nikdy uzavřen. Jen v období návštěvy šlechty,jednou či dvakrát do roka, na dobu asi 14 dní. To si starý vrátný pan Dragoun oblékl svou už omšelou livrej a pečlivě střežil bránu, ale hlavně aby mu páni kluci nevyvedli nepředvídanou lumpárnu. Takový věrný služebník pan Dragoun. Jako kluci jsme respektovali zákaz vstupu, abychom si po odjezdu šlechty zajistili znova přístup do parku.

Jaký to je požitek, projít se po upravených cestách kolem kvetoucích záhonů, ve stínu košatých stromů, z nichž mnohé byly dovezeny z daleké ciziny, zastavit se nad zrcadlem rybníčku, po kterém se majestátně pohybovaly dvě bílé labutě, jako dvě kupy sněhu. Na zpáteční cestě alejí mohutných dubů, buků a jiných listnáčů přijít pak na širokou louku, odkud se nám naskytne nádherný pohled na východní část zámku. Mohutné terasové schodiště s balustrádou a pod ním záhony, hýřící bohatou paletou pestrých barev rozkvetlých květin, tvořících obdivuhodnou kulisu zámecké zahradě.

Projdeme kolem zámku, mineme faru a zadní branou přes "Holandský dvůr" - na silnici, odkud je už jenom skok do Šlapanic. Zde první nás uvitá "fořtovna” kde bývávala pošta. Vlevo u silnice je domek bednáře Augustina Brádky, jednoho z průkopníků divadla v Šlapanicích. I tady bývala dříve pošta. Naproti pak hospoda "u Buzků" a nad ní měl svoji živnost kolářskou František Korous, který byl se svou rodinou vždycky ochotný ke spolupráci s divadlem. Na návsi byla kovárna Josefa Douši a ještě dva hostince "U Benešů" a "U Nedbalů”. Panský dvůr a několik statků, z nichž jeden patřil Antonínu Zázvorkovi, doplňovaly zástavbu obce.

Takové to tedy bývalo u nás na sklonku 19. a na počátku 20. století. V té době se také projevují snahy ve všech třech obcích o kulturní rozvoj. Proč se nezmiňuji jen o Jarpicích, nýbrž o všech třech vesnicích? To protože jejich obyvatelé byli pro kulturní vyžití navzájem nepostradatelní ať jako účinkující, nebo jako diváci. Proto je spravedlivé zmínit se o jejich práci v mateřských spolcích, jimiž byly: Sbor dobrovolných hasičů, mládeže české sociálně demokratické strany dělnické a později tělocvičné jednoty Sokol. V té době byly nositelé veškeré kulturní činnosti Sbory dobrovolných hasičů, jako často jediný uznávaný spolek na vesnici.

Sbor dobrovolných hasičů v Jarpicích byl založen a začal vyvíjet svou činnost i když s počátku velmi mlhavou, v roce 1889. Je škoda, že se nenašel kronikář, který by nám zanechal zápisy o jeho činnosti. A přece existuje zápis o výtržnosti členů sboru v Jarpicích, kterou způsobili na župním sjezdu konaném dne 29.6.1899 v Budenickém parku. Jak píše zapisovatel Sboru dobrovolných hasičů v Šlapanicích, pořadatelé, aby částečně uhradili vysokou režii sjezdu, prodávali litrovou láhev piva místo stanovené ceny 18 krejcarů, za 20 krejcarů. Litrovou, protože půllitrová nebyla!

Jak je dochovaná pozvánka o tom že, 5.ledna 1902 bude pořádán

Sbor se dobře kulturně vyvíjel. V jedné z prvních pracovních schůzí bylo rozhodnuto uspořádat výlet s rodinami do Budenic na "Betlém"

Cecilskou taneční zábavu