Program večera byl opravdu pestrý a veselý. Mimo celé řady písní a několika scének se uváděly dvě jednoaktové hry a sice: Když ženich stávkuje

Ich melde! Hráli: Ant. Hora, J. Krakeš, Jan Kemr, M. Hájková, A. Křížová.

Vezmeme-li v úvahu, že všechno bylo připraveno za týden, pak účinkující i režisér odevzdali skutečně kus poctivé práce. Po odečteni režie zbylo pro pokladnu Kč 89,10.

5. ledna 1930 byla na žádost z řad návštěvníků uspořádána repríza divadelní hry J. Haise – Týneckého Na horské faře.

Leden a únor probíhal ve znamení plesů, bálů, karnevalů a šibřinek. Ve druhé polovině února přichází výbor s návrhem, zúčastnit se samostatně březnových oslav osmdesátých narozenin prezidenta T. G. Masaryka. Bylo schváleno a dohodnuto připravit v rámci možností důstojnou oslavu s uvedením nějaké vážné hry. Byla vybrána

Pilně se studovalo a připravovalo. Den oslav se rychle blížil. V neděli 16. března 1930 o 2 h. odp. byl sál u Křížků do posledního místečka naplněn. Každý se tvářil slavnostně, jsouc si vědom, že nepřišel jenom do divadla, ale že svou přítomností, projevuje osobni přání k osmdesátým narozeninám pana prezidenta. Oslavu zahájil s. Ant. Hájek stručným popisem života a práce prezidenta T. G. Masaryka, který se dožívá 7. března 1930 osmdesáti roků. Po skončeni zahajovací řeči bylo přikročeno k vlastnímu programu.

Nejdříve pěvecký sbor žáků a žákyň z měšťanské školy ve Zlonicích, vedený odborným učitelem Antonínem Fričem, zapěl velmi pěkné tři písně. Pak byla přednesena báseň Díky Vám.

Pan Ant. Ježek ze Slaného přednesl báseň Stanislava Kostky Neumanna T. G. Masarykovi a orchestr zahrál státní hymnu.

Ve vzpomínce na spisovatele A. Jiráska promluvil p. A. Ježek. Na závěr proslovu řekl: “ Je to smutná náhoda, že se při dostudování Jiráskovy Vojnarky dovídáme o smrti jejího autora. Pro nás její uvedení bude skutečnou pietní vzpomínkou”. A tak, když jde u nás 16. března 1930 0 2 h. odpoledne vzhůru opona a na jevišti se začíná odvíjet osud selky Madleny Vojnarové, v témže čase v Panteonu Národního divadla v Praze, volně opona klesá za posledním dějstvím života českého spisovatele a dramatika Aloise Jiráska. Pak už poslední cesta do rodného Hronova či Padolí, jak rodiště jmenuje ve své kronice U nás.

Následuje představení Vojnarka drama o třech jednáních. Napsal A. Jirásek, režie Ant. Hora.

Vojnarka v podání Jos. Hájkové byla výborná. Perfektní znalost textu jí dávala možnost rozehrání a prožití všech citů a životních ran, které musela Madlena pro lásku k dítěti i Antonínovi vytrpět.

Jos. Krakeš v roli Antonína vzal tentokrát svěřený mu úkol vážně a snažil se být své partnerce dobrým protějškem. Jeho druhou stránku života bedlivě sledoval starý Vojnar, hospodář a švagr Madleny, kterého velmi výstižně sehrál Ant. Ježek. Jeho varovná slova: “ Madleno, blázníš? A hoch tvůj a tvůj slib a dušování” ? - byla skutečně tvrdá a rozhodnutí: “ Jsem tu eště já, jeho strýc a poručník a ublížit mu nedám, to tě poudám”, bylo kategorické, doprovázené poklepáváním a šermováním holí. Nelze psát o každém zvlášť. Všichni si byli vědomi, že je to část pietního aktu a vydali ze sebe to nejlepší.

Po celou dobu hry bylo v hledišti ticho, ale v závěru představení se ozval dlouhotrvající potlesk. Byla to zasloužená odměna účinkujícím, režiséru a všem, kteří se o zdar tohoto slavnostního dne přičinili.