Těsně před začátkem premiéry bylo v zákulisí všechno v pořádku, až na jedno. Nebylo té vzrušující nálady, která bývá před vytažením opony. Věděli jsme, že otec E. a M. Maťochových je vážně nemocen a odtud to napětí a pokleslá nálada. Je asi 10 minut před začátkem, když sálem, který byl do posledního místa obsazen, projel zvláštní šum. V zápětí vešla do zákulisí pí. Maťochová /švagrová/ se zprávou, že otec před chvíli zemřel. Maťochovi pochopitelně okamžitě odešli. Co teď ? Po kratičké poradě jsem s omluvou oznámil, že se představeni odkládá o týden a zakoupené vstupenky platí tedy dál. Za týden 10. listopadu 1929 se kus skutečně uvedl v původním obsazeni s vyjímkou, že M. Maťochovou s úspěchem zastoupila Zdena Horníková. Starý venkovský farář v podáni Em. Maťochy byl výborný, stejně jako mladý bohoslovec v podáni Er. Winklera, který byl dobrým představitelem mladého kněze, v němž se střetávají dva světy: kněžská služba, nebo láska k milovanému děvčeti. Všichni účinkující podali své role bez kazu, a byli tedy právem spokojeni. Spokojen byl i režisér a návštěvníci odcházeli jistě s pocitem příjemně strávené neděle.

Účinkovali: M. Horová, Vl. Procházková, M. Hájková, A. Křížová, J. Krakeš, V. Husák, A. Ježek j. h., V. Janda, J. Kemr.

Potom už s velkým spěchem byl připravován program na vánoční svátky a Silvestra.

Po menších starostech s obsazením a zkouškami byla uvedena 25. prosince 1929 hra o třech jednáních

Napsal: J. Heis- Týnecký, napovídal St. Nitka, režie J. Krakeš, výprava A. Hora.

Hráli: V. Janda, J. Fridrich, A. Ježek j. h., J. Krakeš, Vl. Procházková, Er. Winkler, J. Švestka, V. Horník ml., J. Smutný, V. Husák, J. Kemr.

Přes potíže s obsazováním špičkových rolí a krátkou dobou příprav (pouze 6 zkoušek) bylo celkové provedení hry uspokojivé. Obsazení role mladého kaplana p. A. Ježkem nebyla zrovna šťastné, i když se ji, sice trochu násilně, zhostil uspokojivě. Starý vážný vikář byl v podání V. Jandy velmi dobrý. Klidná, někdy až do monotónnosti zapadající řeč, dokazovala jeho správné pojetí role. Drsný, ale v jádru dobrý Kubernát v podání Jar. Smutného, byl velmi dobrý. Hlavně dobře zvládnutý text role a uvedený jeho rodným pošumavským dialektem velmi pěkně působil. Ani nevadilo, když v se mu v zápalu hry povedl pěkný “brept” ve větě - “Dorla roužní”. Otočí se na svou dceru Dorlu, kterou velmi dobře podala V1. Procházková, a volně jí říká, " ..cák Dor1a žouzní”. Další slova zanikla ve smíchu návštěvníků, kteří na přeřeknutí okamžitě reagovali. Ani u účinkujících o smích nouze nebyla. Velmi dobrý byl i potrhlý švec, v podání V. Husáka a ani J. Švestka nezůstal pozadu se svoji poctivě nastudovanou rolí.